Na Aničku jsem narazila na sociálních sítích. Její práce s příběhem v jejich špercích, bylo to, co nás od prvního pohledu, virtuálního, propojilo. A to jsme se ještě neznaly. A vůbec, ale vůbec, netušily, že jednou až se potkáme, bude to příběh sám o sobě.
Její tvorba, je něco, co mě fascinuje, něco, co mi kromě aspektu krásy, přináší smysl v tom, že nejenže klade otázky, ale odpovídá na ně. Příběhem.
Sama teď od ní nosím náušnice, které jsem dostala k narozeninám, jsou úplně boží!, a jednou, až budu mít tu svatbu, tak zcela určitě, ten příběh do šperku napíše ONA.
Aničko. Děkuji Ti. Že jsi v mém životě. A že tvoříš.
Na první pohled se spojitost Srdcařů od Berounky a této výkonné a kreativní ženy nehledá lehce. Anna Steinerová má hned dva autorské šperkařské projekty na kterých pracuje ve své dílně v pražských Vršovicích. Bydlí s rodinou také v Praze a se svým mužem stíhá obhospodařovat a pronajímat statek u Litoměřic. Přece jen tu však pojítko je – Anička totiž u Berounky trávila mnoho času u své babičky v Kozojedech, u Berounky, běhala s místníma klukama z vesnice, lezla po skalách, koupala se v řece, a vekou část svého dětství tady vyrostla, její otec tady žije do teď..
Aničko, kdy jsi se rozhodla stát se šperkařkou a co tě k tomu přivedlo? Má na tvou tvorbu podíl i žití v našem kraji?
Ta cesta určitě nebyla takto jednoduchá. Studovala jsem malbu 4 roky a pak jsem se dostala do období, kdy jsem vůbec nevěděla, co chci dělat. Zaujal mě obor kov a šperk na UMPRUMu, pomalu jsem začala zkoušet první prstýnky, prodávat v prvním obchodu, tenkrát v Parazitu a hle, zjistila jsem, že to, co mě baví, dokážu i zpeněžit. A pak už to šlo tak trochu samo. Byla poptávka, mě to bavilo a tak jsem tvořila.
Od začátku jsem byla minimalista. Hodně mě inspiruje příroda, tvary v ní, kávové zrno, listy, stromy. V tom má na mě určitě vliv to, že miluju být venku, v přírodě.
Když si tě člověk vyhledá, neví, kam dřív skočit. Máš hned několik projektů, těch šperkařských i jeden mimo svůj obor. K tomu máš velkou rodinu a ještě stíháš sportovat. Jak se v tom sama zvládáš orientovat a nic nezanedbávat? Bije tvoje srdce pro nějaký z projektů víc, než pro ty ostatní?
Nejvíc se teď už věnuji projektu Prsteny s příběhem a Kaawě. Dřív jsem byla daleko víc chaotická. Nyní veškerý můj čas a energii zaplní tyto dva projekty.
Čistě přiznám, že dost často mi přijde, že věci nezvládám a přijde mi to tak naprosto přirozené. Ale stále se v tom snažím najít nějaký řád. A to je moje cesta k sobě.
A samozřejmě najít si čas na sebe : běh, knížka, děti. Takže se tále posouvám a je to se mnou lepší a lepší 🙂
Tvoříš šperky hlavně na zakázku. Nakolik plníš přání svým zákazníkům a nakolik v nich držíš svůj rukopis? Co při svojí tvorbě vydáváš ze sebe?
Kaawa jsou moje autorské šperky, tam mám čistě volnou ruku a jde to tak říkajic ode mě. Limituje mě akorát nositelnost, aby to dobře sedělo a nic se nezadrhávalo.
Prsteny s příběhem jsou hlavně prstýnky zásnubní a snubní a tam vždy přemýšlím o tom, že to lidé budou nosit celý život a snažím se propojit ten jejich příběh, co mi o sobě řeknou, s vlastním rukopisem, který určitě patrný je, ale prioritou je to jejich přání.
Jak vypadá samotný proces tvojí tvorby? Lidé k tobě chodí se svými příběhy a ty je zhmotňuješ do šperků… Máš nějaký speciální příběh daný do tvého díla, na který jsi zvlášť pyšná nebo který je pro tebe jedinečný?
Hodně složitá otázka! Je jich XX! Nemám jeden jediný!
Například pár, který miluje hudbu, on ji zbalil na kytaru, když hrál jednu píseň. Domluvili jsme se, že přinesl struny kytary, které měl schované, nastříhali jsme je na výšku a z nich jsou vyrobené snubní prstýnky.
Další příběh jednoho, otisk listu magnólie nebo cestovatelé, kteří si vozí písky z cest, tak jsme použili strukturu zrnek písku jako symbol společné cesty.
Pár, který jezdí společně na kole, otisky pneumatik a malé kamínky diamantů jako symbol malých zaseknutých životních událostí na společné cestě.
Pár, který spojil dva vinohrady přinesl větvičky starého a mladého vína, které jsme použili jako strukturu.
A dalších mnoho a mnoho příběhů. Dost často lidé něvědí, povídáme si a společně hledáme právě to, co je pro ně tak symbolické a co píše tu jejich vlastní cestu.
Tvůj druhý projekt ovlivňuje káva. Kávová zrna v podobě šperků můžeme potkávat na nejednom designovém marketu už pěknou řádku let. Ty sama dokonce artefakty spojené s kávou ráda sbíráš. Myslíš, že tě podobně ještě někdy pohltí jiná rostlina, nebo zatím zůstáváš věrná kávě? Co dál tě ještě takto fascinuje?
Postupně zpracovávám i další a další rostliny.
Teď například z kuchyně kouchám na vřes a musím ho zpracovat nebo v lese sbírám borůvky a říkám si, ta borůvka je nádherná!, a už je na dalším prstýnku!, postupně tak zpracovávám, co mě kde ťukne.
Baví mě teď moc různé druhy trávy v kombinaci s kamínky jako kapky rosy.
A pak semínka! Symbol zrození, nových začátků, poděkování přírodě.
Kromě šperků jsi se začala věnovat statku u Litoměřic, který se svým mužem pronajímáš a kde trávíte s rodinou čas. To je dost jiný kraj než ten u Berounky, mezi brdskými kopci. Ovlivňuje tě při tvorbě i místo, kde tvoříš?
A vracíš se k Berounce ráda?
Na statku mě moc baví zahrada. Hrabat se v zemi, sázet stromy, keře, baví mě traviny, netřesky. Na zahradě hodně relaxuju. A inspiruju se do šperků.
U Litoměřic je krásně. Je to zemědělský kraj, s nádhernou řekou, Ohře, a to mě propojuje s Berounkou, kterou mi to připomíná. Ta proměnlivost, to plynutí.
Rozhovor: Anna Hau
