www.radkaarteradky.wixsite.com/arteradky
Radku znám již mnoho let. Poprvé jsem se s ní setkala v lesní školce, kam chodila Kristýnka a už tenkrát jsem pochopila, že to, jakým stylem pracuje s dětmi je výjimečné. Kristýnce vždy zářily oči.
Od té doby jsme prošly jejím Panenkováním, několika kurzy, byly snad na všech jejich vernisážích a pravidelně moc rády navštěvujeme její ateliér.
Který je takovým pohádkovým světem uprostřed Dobřichovic. Nejen pro děti.
Díky, Radu.
Za Tvou jedinečnou tvorbu. Za Tebe.
Radka Charapovová je v Dobřichovicích a okolí jednoznačně pojem. Na jejích vernisážích se pravidelně potká prakticky celé údolí a Radčinými výtvarnými kurzy nebo předměty ve školách, školkách a táborech prošlo snad aspoň jedno dítě z každé místní rodiny. Ne nadarmo se jí přezdívá Arteradka.
Radko, co stálo na začátku tvojí cesty uměním? Vždy jsi se chtěla věnovat hlavně dětem, nebo se to tak vyvinulo až později? Co všechno ti tvoření s dětmi dává?
Velkou inspirací byl pro mě můj bulharský tatínek, byl to restaurátor, malíř a tvůrce jedinečných loutek.
Již od malička jsem dýchala různé vůně, které byly cítit z jeho ateliéru, a tak jsem začala svou uměleckou cestu.
K dětem jsem se dostala, když jsem byla na mateřské, nejprve jsem pracovala jako lektorka soukromé místní školičky Lumek. S dětmi jsem ráda tvořila, a tak jsem se postupně “odtrhla” a vytvořila svůj ateliér.
Studuješ arteterapii. Co tě k tomu přivedlo a jak ji hodláš uplatňovat? Je to cesta k sebepoznání, nebo rozšíření tvého způsobu práce s dětmi?
Při práci s dětmi využívám prvky arteterapie a artefiletiky, zároveň se nechávám vést svou intuicí i dlouholetou vlastní výtvarnou tvorbou.
Před lety jsi spoluzaložila lesní školku, nyní v další učíš a působíš hned ve dvou alternativních školách. Máš za sebou kurzy Respektovat a být respektován nebo Nenásilnou komunikaci. Dokážeš říct, co je tvojí filozofií při práci s dětmi a dospívajícími?
V tvorbě vidím hluboký smysl a uvědomuji si její zásadní úlohu ve výchově a vzdělávání dětí. Tvoření je pro děti přirozené, při práci se mnou mají jistotu, že jsou v bezpečí a že mohou vyjádřit, co doopravdy cítí.
Výsledná díla jsou pak odrazem jejich momentálního nebo dlouhodobého vnitřního naladění a nejosobnějších témat. Díky své arteterapeutické zkušenosti mohu v dětských dílech rozpoznat, co by jinak zůstalo skryté.
Děti jsou pro mě velkou inspirací.
Vernisáže prací dětí z tvých kurzů patří již pravidelně ke kulturním akcím Dobřichovic. Jak jsi to dokázala? A kde bereš energii tak velkou akci každý rok uspořádat?
Kde beru energii sama nevím. Je to moře práce, do které jsem tak moc ponořená, že asi samotná díla mi dávají sílu a po sléze radost ostatních.
Vedle práce s dětmi se věnuješ vlastní tvorbě. Jak často se tvoření věnuješ a jaké techniky máš nejraději?
Nejvíce mě vnitřně naplňuje má vlastní tvorba, která je pro mě spíše nutností. Dává mi klid, jsem díky tomu vnitřně lehčí. Bez malování nemohu volně dýchat, pro mě je to procesem, ze kterého pokaždé vycházím jiná, než jsem do něj vstoupila. Oblíbila jsem si techniku suchého pastelu, mám ráda také akvarel, lavírovanou malbu, olej a někdy spreje .. Největší radost mám když někoho zaujme můj obraz natolik, že ho chce mít doma a koupí si ho. Je mi ctí, cítím napojení, porozumění mým dílům… mé duši.
Nedávno skončila tvá výstava Ve tváři tvář, která se konala v řevnickém Pivovaru. Co z tvojí tvorby bylo k vidění?
Ráda ztvárňuji fiktivní portréty, do kterých vkládám své vnitřní rozpoložení, do jejich výrazů vnáším své hluboké emoce. Baví mě posléze portrét zkoumat v různých formách a obsahu zobrazení. Inspiruji se různými etnickými tvářemi z celého světa. Výstava byla pro mě velkou radostí.
Vysvětlíš čtenářům, co je to Panenkopanáčkování? Jak to vzniklo? A kdy můžeme přijít?
Panenkopanáčkování je projektem mé přítelkyně výtvarnice Edity Elsnicové, který vznikl v Telči. Spolu jsme ho pak začaly pořádat u mně v ateliéru Arteradky, kde si ho děti, dospívající i dospělí rychle oblíbili. Na workshopu se nepracuje jen s materiálem, ale má velký přesah, děti se skrze práci dostávají sami k sobě, k jejich sebepřijetí. Nejde jen o jemnou motoriku a řemeslnou práci, ale o osobnostní rozvoj. Panenkování mělo u mně v ateliéru Arteradky nějakou dobu pauzu, jelikož jsme obě dost vytížené, najít vyhovující termín pro nás pro obě je těžké, ale uvidíme jaká bude nadále poptávka a rádi zase nějaký workshop uspořádáme.
Co bys vzkázala velkým i malým, prostě všem, kdo chtějí tvořit, ale bojí se, nemají odvahu? Jak bys je podpořila?
Buďte odvážný, věřte si, nebojte se vyjádřit své myšlenky, pocity, nápady, svou jedinečnost, která může oživit svět kolem vás. Umění vám dává moc vyjádřit se. Tvořte srdcem a nechte svou představivost rozkvést.
Rozhovor: Anna Hau
