Wild & coco

Z těch našich sedmi pilířů je to pro mě určitě smysl. Smysl života. Když ho nemám, tak nic nejde. A když ho mám, tak jde všechno.."

https://www.wildandcoco.com

Znám je mnoho a mnoho let, jejich potraviny pokaždé smlsnu ra-dva-tři a na tenhle rozhovor jsem se moc těšila.

Právě proto, že je znám víc osobně něž pracovně.

A tak je čas to napravit.

Katí, Atrey, děkuji, že jste se připojili mezi Srdcaře od Berounky!

A samozřejmě moc Vám fandím!

Wild & coco

Kateřina a Atrey jsou inspirativní manželé, rodiče, tvůrci i podnikatelé. Vydali jsme se spolu na cestu do minulosti, zjistili, jaké jsou hlavní pilíře našeho zdraví, jak se dá skloubit pracovní život s tím partnerským a hlavně co vše dnes nabízí firma Wild&Coco. Jestli je ještě neznáte, můžete to právě teď napravit.

Pojďte nám na začátek vysvětlit, co je to je mikrobiom. 

Kateřina: Mně přijde nádherné to přirovnání k zoologické zahradě. Během zkoumání jsme došli k tomu, že kmeny jsou různé, bakterie jsou různé a každý mikrobiom potřebuje jinou potravu. Je to taková naše malá vnitřní zoo.

Atrey: A není to spíš safari? 

Kateřina: Je to safari. Takový prales. Safari plné broučků, kteří jsou úplně všude. Mikrobiom také není jen ve střevech, ale v celém těle, jak se teď zjišťuje. A potřebuje různé jídlo, různé podmínky. Teď jsme si stanovili sedm pilířů, na kterých mikrobiom stojí, co ho v našem životě ovlivňuje.

Co je těch sedm pilířů?

Atrey: Mikrobiom je hodně propojený s každým prvkem našeho wellness. A začíná to samozřejmě u stravy. To, jak jíme, ovlivňuje mikrobiom a potom naopak mikrobiom, díky tomu, že tvoří chutě, ovlivňuje zpětně to, jak jíme. Tím, že si něco dám, mikrobiom můžu podpořit, nebo poškodit. Další den náš mikrobiom chce přibližně to, co dostal včera. To znamená, že chce být buď ještě víc podpořený nebo ještě víc poškozený. Takže strava – první pilíř.

Často mluvíte o vysokovibračních potraviních; co to přesně je?

Atrey: Potravina, po které se cítíš lépe, máš víc energie. Pomůže tvému tělu, aniž bys to musela cítit. Samozřejmě nesmí být tzv. ultrazpracovaná. A musí být vhodná pro tvoje tělo v ten daný okamžik. Pro mě třeba nebyl asi rok vhodný kokos. Překokosoval jsem se a musel jsem na rok kokosy vysadit. Takže to nemusí nutně být pro všechny stejná jedna potravina.

Jak to poznám, jestli pro mě je, nebo není vhodná? 

Atrey: Jedna věc je, co je to obecně vysokovibrační potravina. To je potravina, která není ultra zpracovaná, má krátký seznam ingrediencí a většinou se neprodává v supermarketech.
Ale co se týká vztahu k našemu organismu, existují testy tzv. potravinových intolerancí, i když biochemicky se tomu říká spíš testy potravinové senzitivity. Ty testy nejsou přesné, to je důležité říct. Ale i tak mají svoji velkou vypovídací hodnotu. Když člověk ví, jak je interpretovat. Ideálně je se na to podívat s někým, kdo se v těch testech vyzná, třeba s naturopatem.Dělal jsem si je každoročně, abych poznal, co se v mém těle odehrává. Teď už to poznám i sám. Senzitivita vede ke zvýšení histaminu, k nadýmání, k horšímu spánku, k bolestám hlavy, ke kožním problémů. To jsou ukazatele, podle kterých to člověk pozná.

nic
nic

A teď zpátky k vašim sedmi pilířům. Zatím známe první, co dál?

Atrey: Druhý pilíř je spánek. Přispívá k tomu, aby se celé tělo uvolnilo, zrelaxovalo, odstresovalo. Bakteriím velmi prospívá, když dobře spíme. Máme pak jiné chutě na jídlo. Hormonálně, bakteriálně i kvasinkálně. Dále souvisí s mikrobiomem pohyb. Potom jsou to vztahy. Podle toho, v jakém emočním stavu jsme my sami, tak navazujeme vztahy s ostatními. Naše mikrobiomy se přitahují, ale i odpuzují a hlavně obohacují zároveň.

Pokud vedle někoho sedím 18 hodin v letadle, velmi pravděpodobně se naše mikrobiomy během letu sblíží a ovlivní. Pokud bych seděl vedle někoho, kdo je plný hněvu, je pravděpodobné, že se tyto bakterie dostanou i ke mně.

Dál je to dech. Dýchání zásadně ovlivňuje, jak náš mikrobiom funguje. Když dýcháme nosem, tak vytváříme oxid dusnatý, to ovlivňuje krevní řečiště, imunitu, je to velký rozdíl oproti dýchání pusou. Za mě je to hlavní důvod, proč vůbec nebývám nemocný. 

Dalším pilířem je určitě smysl života a poslání. 

Kateřina: To je právě nejvíc. Dáváme důraz hodně na to, co jíme, ale to, jestli cítíme smysl, to, jakou máme ráno chuť vstát z postele a proč jsme tady, že jsme srovnaní s tím, odkud jsme přišli a kam kráčíme, taky dost zásadně ovlivňuje náš mikrobiom.

Jsme na šesti. Co je poslední složka?

Atrey: Příroda. Příroda je makrobiom.

Kateřina: Tím, jak se pohybujeme, tak spolu ty mikroby komunikují, zároveň se challengují, zkrátka potřebují se. Proto, když byla korona, tak jsme měli za to, že roušky a izolace nám vůbec neprospívaly. Mikrobiom se oslaboval, jak byl jenom sám.

Jaký je ten váš smysl a poslání?

Kateřina: Mně se to hodně měnilo a pořád mám pocit, že jsem v nějakém procesu. Nová životní zkušenost vždycky přinese jiný pohled. Každopádně teď jsem ve fázi, že můj smysl je prostě být. Být a objevovat, co se děje každý den. Protože díky firemním zkušenostem vím, jak je všechno proměnné. Ráno sedíme a už odpoledne může být všechno úplně jinak.

Takže užívat si každého dne a objevovat to tady. Zároveň mě obrovsky baví a sytí inspirovat ostatní. Předávat dál to, co jsem poznala já, a vidět, že to v těch lidech taky nějakým způsobem kvete a ulehčuje jim to život.

Atrey: Můj smysl života je plynout s tím, co život přináší. Vnášet do toho svoje prvky. Jeden z těch prvků je otcovství, dalším je tvorba hmoty. Já už 18 let tvořím potraviny. Tvořím, prodávám, nebo učím lidi s potravinami. A přitom jsem nastavením spíš étericky. Ta hmota mi extrémně přináší; nutí mě všechno uzemňovat. Nenechat to jen u slov a vizí, ale dotahovat, zhmotňovat. Občas to hodně bolí. Ale je to v rovnováze. Já díky tomu zase lidem, co se narodili spíš pro práci s hmotou, vnáším spirit. A to je to, proč jsou naše produkty tak specifické. Protože ten spirit nenechám zničit. Je skoro ve všem, co je v přírodě. Ale dá se zničit.

A průmyslová výroba je ideální nástroj, jak zničit spirit v potravinách. Protože potraviny se spiritem jsou nechtěné. Jsou příliš živé, příliš specifické, nedají se spolehlivě zařadit, odhadnout, jak budou chutnat nebo jestli třeba nevybuchne lahev. Tím pádem to skoro nikdo nechce dělat a skoro nikdo nechce prodávat. Ale tak polovina lidí by to ráda jedla. Nebo ví, že by to měla jíst. Takže teď je moje poslání tvořit potraviny.

Je to krásně ve flow. Jsme s Kateřinou podnikatelé, co do toho provozu přináší duši, nejedeme primárně přes čísla a peníze. Když tam pouštíme příliš rozumu, tak rozum vyhodnocuje rizika a vytváří stres. A ve stresu pak nefungujeme dobře. Čím víc ten rozum doplňujeme vírou v to, že Bůh ví, co se děje, tím víc dokážeme plynout.

Tohle je moje poslání. Plynout a předávat lidem vibraci z vesmíru, ten spirit skrz potraviny.

Kateřina: Často jsem měla chuť definovat si poslání do nějakých činností. Třeba že poslání je tvořit firmu. Ale teď vnímám, že moje poslání je přinášet hodnoty. Krásu, radost, lásku, soucit, skrz cokoliv, skrz jakoukoliv činnost.

Atrey: To jsou vlastně i naše firemní hodnoty.

Kateřina: Ano, radost, síla, vděčnost, krása, kvalita. A zdraví.

Krásná současnost; ale jaký byl začátek? Vím, že Atrey nejdřív dělal Fresh bedýnky. Jak jsi pak přešel na podnikání kolem kokosů? Věděl jsi, jak jsou prospěšné? Byla to díra na trhu? Nebo ti prostě jen přišel kokos náhodou do cesty,

Atrey: Je tam několik bodů. První, když jsem si v roce 2009 dal dlouhý měsíční půst. Po něm jsem začal jíst syrovou veganskou stravu a četl o tom, že je skvělé do toho přidávat mladý kokos. Ten tehdy v Česku vůbec nebyl k dostání. Vytvořil jsem Fresh bedýnky a jel jsem do Thajska. Tam jsem měl nehodu na motorce. Rozsekal jsem se. Ty hluboké rány potřebovaly nějak ošetřit, asi by bylo potřeba to vyčistit a zašít v nemocnici, jenže ta tam nebyla zrovna moc kvalitní. Takže jsem se začal čistit a scelovat zevnitř. Už jsem měl dobrou zkušenost s půsty, tak jsem si dal týdenní půst na kokosové vodě, což stačilo k úplnému srůstu. Osmý den už jsem plaval v moři.
Takže první krok byly půsty a raw veganská strava, druhý krok nehoda v Thajsku a kokosový půst. Třetí krok byl, když Fresh bedýnky vyrostly natolik, že jsme mohli začít dovážet ze zahraničí exotické vysoce kvalitní druhy ovoce. A v tu chvíli jedna z prvních věcí vedle baby banánků a manga byl kokos.

Pak přišel pro mě těžký bod v životě, kdy jsem se nedohodl s investorem Fresh bedýnek o tom, jakým způsobem pokračovat. Takže jsem z toho vystoupil, nebo on mě spíš tak trošku vytlačil. Ale dohodli jsme se na tom, že co si z té firmy já vytáhnu a odnesu bude všechno, co se týká kokosů. Tak vznikl Mladý kokos.

Další bod byl, když jsem jednou z kokosu umixoval smoothie a nechal jsem ho přes noc na lince. Byla v tom i probiotika, co jsem tehdy začal prodávat, a ono to do rána vybuchlo. A bylo to strašně dobrý. To jsem si uvědomil, že jsem vyrobil jogurt. To byl rok 2016. Od té doby jsem si s tím hrál a v 2017 jsem spustil crowdfunding. Rozjeli jsme velkou kampaň, že se přejmenujeme, že budeme rozšiřovat naše portfolio, ani jsme ještě nevěděli, na co ho budeme rozšiřovat. Pracoval jsem tou dobou s psychedeliky a přišla mi jasná vize, že se budeme jmenovat Wild&Coco. Hned jsem to úplně viděl. Potom na začátku roku 2018 jsme se poznali s Kateřinou. To mi už došlo, že ten čas plyne tak trošku obousměrně. Že jsem to prostě viděl dopředu, že potkám Kateřinu, se kterou značku Wild&Coco budu vytvářet. 

Takže tady někdy proběhla ta vaše zásadní první noc, o které jsi mi vyprávěla?

Kateřina: (smích) Naše první noc byla slavná tím, že jsme… ale to jsme spolu ještě teda nic neměli, to bylo ve vší počestnosti, protože já jsem byla vdaná. Ale během té noci přišla na crowdfundingu největší investice. Atrey si řekl, že asi teda to bude…

Atrey: No pozor, tam došlo k porušení toho systému crowdfundingu. Měli jsme limit 8,5 milionu korun, a ten se nedá přesáhnout. Jenže během té noci to  vyskočilo na 8,8 milionu. Objevila se tam nějaká softwarová chyba, která umožňovala získat víc peněz.

Kateřina: Takže si Atrey řekl “Tak to bude asi dobrý tady s tou ženou.” Taky když jsem na prvním našem setkání ochutnala kokosový jogurt, tak jsem si říkala “Bože to je tak dobrý! Co by se muselo stát, abych to mohla jíst každý den?” Tu větu jsem prostě pronesla. To jsem nevěděla a netušila, kam mě to dovede.

A co se muselo stát?

Kateřina: Muselo se stát, že jsem hned rozvedla, přestěhovala jsem se k Atreyovi do sklepa, do jeskyně kde bydlel, a tušila jsem, že to prostě spolu zvládneme. Začali jsme spolupracovat. První jogurty jsme vyráběli v kuchyni na chalupě. Já jsem byla docela dlouho taková šedá eminence. Hodně věcí jsme probírali doma. Taky jsme hned počali Leonardníka, takže jsem byla těhotná. Do toho jsme dělali ještě ceremonie, jako ceremonialistka jsem si rozjela hodně tuhle stránku. Jednou jsme se domluvili, že si uděláme spolu kokosovou očistu. Já jsem do ní přinášela rozměr osobního rozvoje a průvodcovství. Tam jsme si řekli, že do podniku půjdu naplno, že když už, tak full-in. A taky proto, že jsem Atreye tou dobou ani moc nevídala. On byl hodně ve firmě, hodně v práci. Uvědomila jsem si, že mi na něm záleží, že s ním chci budovat rodinu, chci se s ním tvořit. Zároveň když se mnou tu firmu pořád probírá, tak v tom potřebuju být plně. Udělala jsem ten krok. Moje role se tam dlouho hledala a usazovala. Proměňovala se a nebylo úplně jisté, jak to bude. Bylo tam taky to zranění předchozího podnikání u Atreye, takže než jsem získala důvěru, tak mi to trvalo až do té podoby, kde jsme teď. Teď už je to jasné, že je to plně naše, že v tom jsme plně spolu. Ale  určitě to tak 4-5 let trvalo.

Jaké to je spolu i pracovat i žít a vychovávat děti?

Kateřina: Divoké (smích). Mně to přijde přirozené, protože moji rodiče spolu měli obchod, moji praprarodiče měli spolu pekařství, takže pro mě to je prostě jasný, že mám partnera a s ním dělám. Že to je to my, který spolu tvoří a zároveň pečuje o rodinu.

A taky nás to oba baví. Je to vášeň nás obou. Takže máme rande, a to rande je, třeba že jdeme spolu na rozhovor nebo máme přednášku, protože oba milujeme vystupovat, oba milujeme být součástí týmu. Pak taky stůl v kanceláři se dá v noci využít všelijak (smích).
Takže je to hezké, živé. Ale někdy si potřebujeme říkat, kdy opravdu nepracujeme. 

Držíte si pro sebe prostor?

Kateřina: Já to docela držím, abychom měli partnerský čas. Hodně potřebuju, abychom třeba chodili tančit nebo i jen tak byli. Jsem umělecká duše a být jenom v té struktuře, to bych nedala.

Můžeme mluvit o vašich jménech? Jak se to stane, že se člověk rozhodne úplně změnit svoje jméno i příjmení? Jde o změnu identity? Uděje se to ze dne na den? 

Atrey: To nebylo ze dne na den. Jsou to dvě úplně odlišné věci, které jsme zprocesovali dohromady. V roce 2018 jsem držel devět dní soustavné hluboké meditace a v ní jsem potkával nějakého muže, který se jmenoval Atrey. Měl dlouhé vlasy, kapuci. Já jsem tehdy měl krátké vlasy, kapuci jsem nenosil. Prováděl lidstvo skrz nějaké temné období za světlem. Opakovaně se mi vracel do vizí. Nejdřív jsem myslel, že je to můj nevlastní syn. Pak jsem si myslel, že to je syn, který byl u Kateřiny v bříšku. Při další meditaci jsem zjistil, ve vší pokoře, že jsem to já. Že ta síla toho muže, která byla obrovská, je moje síla.

Dva roky na to jsme jeli do Ekvádoru do džungle. Tam jsem si řekl, že se tady zkusím představit jako Atrey. Protože jsem měl pocit, že to je jméno mojí duše. Když mě ty lidi neznali, tak mi začali říkat Atrey. A já jsem zjistil, že mě úplně napřimuje, úplně mě dobíjí energií, když mě někdo nazývá Atreyem. Bylo to uvědomění, že bez ohledu na všechnu práci na zpracování starých rodinných programů, tak jméno Filip ze mě pořád dělalo toho snadno ovladatelného kloučka. Zatímco Atrey byl, a je, ta nespoutaná duše, která věci dělá zkrátka tak, jak to má být.

Pak jsme počali Isabelku, a ta z bříška Kateřině říkala, že by chtěla, abychom se vzali předtím, než se narodí. Tak jsme si řekli, že je ten čas. A jaký tedy založíme rod? V tu chvíli jsme neřešili vůbec Atreye, ale příjmení. Byly různé možnosti, třeba Fortis. Bavili jsme se o tom, že jsme jako světlo, které dopadá na Zem a prostupuje realitu. A jednou u kafíčka to najednou přišlo, že to jméno je Rae.

Zbývala už jen výzva jít na matriku. Tím, že jsem si právě Kateřinu bral, tak stačilo, abych já změnil svoje příjmení. Při té příležitosti jsem si změnil i křestní jméno. Investoři i naše dozorčí rada mě od toho odrazovali. Říkali že jsem známý influencer a že to tím pádem nedává smysl. To ale nebyl důvod se nějak brzdit. Paní na matrice mi říkala, že tam jméno Atrey nevidí, že není v seznamu. Oni mají nějaký seznam povolených jmen. Tak jsem na tu paní koukal, mlčel a v rukou vytvářel takovou energetickou světelnou kouli. Koukal jsem na ni takhle asi půl minuty. Ona se pak zvedla, že se podívá ještě vedle, jestli tam nemají novější seznam. Asi po deseti minutách se vrátila s tím, že teda jo, že Atrey může být.

Stal jsem se Atreyem Rae a o týden později jsem to jméno Rae mohl dát taky Kateřině.

Jak to přijali investoři?

Atrey: Zajímavý bylo, že ti investoři podvědomě, když po mě něco chtěli, když chtěli, abych se choval podle nich, tak mě oslovovali Filipe. Taková nevědomá manipulace, protože jsem byl snáz ovladatelný jako Filip. Zkoušeli to, ale já jsem si rychle došel k uvědomění, že takhle ne.

Wild&Coco dávno není jen o kokosech. Máte docela široký sortiment. Co ho propojuje? 

Kateřina: Rozhodně to je vysoká kvalita a péče o mikrobiom. Mám pocit, že Atrey, to co miluje, z čeho doma vaří, to se pak snaží přinášet lidem. Zároveň to, co najde v nejlepší kvalitě. Máme třeba nugetky, které jsou úplně v úžasném složení. Masové alternativy jsou většinou plné nějakých konzervantů, solí, všeho možného. Chceme lidem přinést to, co tady nemáme, co tady chybí.

Teď ještě rozšiřujeme portfolio jiným směrem. Protože péče o mikrobiom je pro nás signifikantní, tak rozbíháme větve péči o vnější a vnitřní a vyvíjíme kosmetiku. Takže brzy budeme mít probiotickou kokosovou kosmetiku, a na to se moc těším.

V Mníšku máte hlavní výrobnu, ale každá nová myšlenka, základ každého výrobku vzniká u vás v kuchyni. Jak to probíhá? Vzbudíte se ráno s tím, že máte super nápad a hned ho taky jdete umixovat, nebo jak to funguje?

Kateřina: Často to spustí nějaká návštěva. My rádi hostíme, takže děláme saláty, tempehy, k tomu nějakou omáčku nebo právě naše pesto takhle vzniklo. A já vidím, jak to Atrey miluje být v kuchyně. Ta je vždycky plná všech možných věcí, Atrey tvoří, dělá, kutí a pak s něčím přijde a dává to všem ochutnat. A zkoumá, co kdo na to a pak přijde: “Lásko, máme nový produkt.” Doposud to teda vychází spíš z Atreye, ale právě tou kosmetikou jsem chtěla taky přinést něco ze sebe.

Líbí se mi, že pojímáte péči o mikrobiom komplexně; vnitřně i zvnějšku. Krom toho se staráte i o well-being lidí, děláte i živé akce. Už to vlastně není vůbec jen o jídle a produktech. Kam kráčíte a co všechno děláte?

Kateřina: Jsem moc ráda, že jsem tuhle složku mohla do firmy propsat. Ze začátku to bylo takové “musí to být hlavně produkt” a “nemůžeme být moc výstřední”. Řekla bych, že dneska už to ta doba hezky snese.

Pořádáme naše už tradiční Soul brunche, kde máme možnost potkat se v nádherné kavárně Tika, nad pokrmy z našich potravin. Plus tam má Atrey přednášku na nějaké téma, v kterém zrovna bádá, jako třeba proteiny nebo probiotika, nebo právě těch sedm pilířů. Já tam vedu Sound Healing. Zkrátka pořád zkoumáme téma zdraví. Děláme to proto, že jsme sami měli problémy, které jsme si potřebovali vyřešit. Zkoumáme, co všechno zdraví potřebuje k tomu, aby bylo, a předáváme to dál. Krom Soul Brunchů provádíme Longevity Ceremonie, Longevity Retreat, rozjíždíme Longevity Breakfast.

Jak probíhá růst a expanze firmy do zahraničí? Kde všude už podnikáte?

Atrey: Teď jsme v Německu, ve Švýcarsku, v Rakousku a na Slovensku.

Nejrozvinutější je firma v Německu. V těch ostatních zemích zatím postupně rosteme. V Německu je aktuálně náš cíl dostat se do několika řetězců supermarketů a bioprodejen, které přiblíží naše výrobky snadněji a jiným způsobem než jenom náš eshop.

Kateřina: Nově otevíráme ve Francii a Španělsku a připravuje půdu pro vstup do Dánska.

Jak se vám daří pořád růst a rozšiřovat firmu? Co je vaším klíčem k úspěchu?

Kateřina: No, úspěch… někdy mi přijde, že jsme spíš úspěch-aný něž úspěšný. Ale jasně, když to někdo takhle pojmenuje, tak si říkám “Jo, asi jo. Asi se vlastně nějak daří.”
Ale jako hodně klíčovou vnímám intuici. Nenásledovat matrice; co by se mělo, jak by se mělo. Nekopírovat nějaký systém od někoho jiného. To ani nejde v naší divoké firmě. Potřebujeme právě následovat impulzy toho, co cítíme. Kudy jít, co udělat. Tam mám pocit, že získáme velké dary. A otevírají se nám velké dveře, díky tomu, že to vnímáme všechno komplexně. Nejen v číslech, tabulkách, pravidlech a poučkách, která dávají smysl. Někdy právě uděláme krok, který vůbec smysl nedává. Jenže je to přesně ten krok, který nás dovede zase dál, dál, dál, dál.

Co si přejete pro firmu do budoucna?

Kateřina: Abychom se uvolnili. Jedna věc je produkce. Ty výrobky i eventy, to co tvoříme ven pro lidi. A druhá věc je, jak se máme v týmu. A já si obrovsky přeju, abychom se cítili uvolněně, aby tam byla dobrá atmosféra. Teď pořád máme takový vnitřní tlak. Furt to jede, jede, jede. Uspěchanost. Přeju si, abychom byli ve větší pohodě, protože to je někdy víc, než miliony na účtě. 

Atrey: Tomu právě hodně pomáhá naše expanze v zahraničí. Jsme ve stavu, kdy investujeme hodně do energie i financí do růstu. Ale potom ten růst začne generovat tolik energie a financí, že už to bude růst samo. Nebo ne úplně samo, ale že už se to bude samofinancovat, samovyživovat. To je bod, do kterého si už několik let přejeme dostat. Cesta je cíl.

Pojďte mi na závěr říct; co je pro vás každého ta jedna nejdůležitější věc v péči o mikrobiom.

Kateřina: Z těch našich sedmi pilířů je to pro mě určitě smysl. Smysl života. Když ho nemám, tak nic nejde. A když ho mám, tak jde všechno.

Atrey: Pro mě to je jíst vysokovibrační jídlo. Jídlo, které mi přinese vlákninu, enzymy, bakterie, a které mi pomůže udržet se ve stavu napojení, ze kterého bych pod vlivem stresu a okolních událostí mohl mít tendenci padnout na zem. Možná je to stejně důležité jako pohyb. Možná že pohyb je ještě důležitější.

Rozhovor : Anna Hau