Žanetu jsem asi úplně poprvé potkala v bazénu. Né, že bychom společně plavaly někde v dráze, ale učila jsem plavat její dceru.
Vždy bylo setkání s ní takové jemné, příjemné a velmi lidské.
Postupně jsem objevovala, čím vším se tahle žena zabývá, co všechno jsou ty její parkety, kde je doma a jak moc zajímavá a multitalentovaná ona je.
Děkuji, Žanet, že i díky tomuhle rozhovoru a našemu focení jsem se o Tobě zase mohla dozvědět něco víc.
A moc držím palce!
Začínala jako specialistka na funkční výživu, byla u zrodu Institutu funkční medicíny a napsala dvě kuchařky. Nezůstala ale jen u výživy. Protože člověk není jen to, co jí. Člověk jsou i emoce a pocity. Nyní studuje arteterapii. Propojuje tak několik technik, které člověku pomáhají žít šťastný a naplněný život. Protože to ona dělá, pomáhá lidem takový život budovat. A taky maluje, to je její láska už od dětství.
Jak jste se dostala k výživě?
Bylo to kvůli mým vlastním zdravotním potížím. Manžel pracuje často v zahraničí, a tak hodně cestujeme. Před naší první společnou cestou do Mexika jsem se v domnění, že pro sebe dělám to nejlepší, nechala očkovat několika vakcínami. Během dvou měsíců jsem měla dvanáct dávek očkování a úplně jsem odrovnala svůj imunitní systém. Bohužel mi nikdo v té době neporadil, že by nemělo být tolik vakcín najednou a že bych se měla nechat očkovat s většími časovými rozestupy. V Mexiku jsem pak hned onemocněla. Měla jsem střevní potíže a vlastně jsem nemohla vůbec nic sníst. Na téměř každou potravinu moje tělo nějakým způsobem alergicky reagovalo. V Mexiku jsme byli asi tři měsíce a pak jsme pokračovali do dalších zemí. Nechtělo se mi pokaždé řešit nového lékaře. A tak jsem hledala, jak bych si mohla pomoct sama. A vzhledem k tomu, že jsem měla problémy s trávením, byla výživa jasná cesta.
Jste certifikovanou GAPS terapeutkou? Proč právě GAPS?
Když jsme žili v Kataru, seznámila jsem se tam s Janou de Plotnárkovou, která mi představila nutriční protokol GAPS. Začala jsem si o něm zjišťovat více informací, a nakonec jsem se rozhodla, že ho také zkusím. GAPS není úplně lehký protokol, ale brzy mi bylo lépe a lépe. Po asi půl roce jsem ale zjistila, že mi GAPS už úplně nesvědčí. Začala jsem zkoumat, proč já mám potíže, když Jana je už na protokolu rok a půl a krásně na něm prospívá. A tak jsem odjela do Anglie a udělala jsem si tam certifikaci na GAPS terapeutku. Naučila jsem se, jak tento protokol přizpůsobit, aby vyhovoval různým biologickým potřebám. V té době jsem narazila také na funkční výživu, která mi dávala obrovský smysl a začala jsem studovat i tu. A naučila jsem se, že nutričních protokolů je mnohem více a jsou i takové, které budou pro mé tělo vhodnější a šetrnější.
Uzdravila jste se?
Ano, z toho nejhoršího mě opravdu dostal GAPS. A zbytek jsem doladila díky funkční výživě.
Potom jste si otevřela v Čechách poradnu.
Když jsme se vrátili do Čech, řekla jsem si, že když GAPS a funkční výživa tak skvěle fungovaly u mě, zkusím pomoci i dalším lidem. A začala jsem se zajímat o to, kde bych mohla dělat testy funkční medicíny. Seznámila jsem se s Evou Hájkovou a Honzou Vojáčkem, kteří v tu dobu praktikovali funkční medicínu a výživu a společně jsme založili Institut funkční medicíny a výživy. Tím moje cesta v České republice odstartovala.
A jaká byla cesta od funkční výživy k arteterapii?
Už od malička jsem měla k umění blízko. Obrazy maluji už dlouho. A v IFMV jsem se jen utvrdila v tom, že člověk není jen tělo, ale i mysl a duše. A vyléčit fyzickou stránku nestačí. Můžete pak dělat cokoli, ale nikam se neposunete. Nebo jen málo. Arteterapie mi to všechno krásně propojila. Fyzickou stránku člověka můžu podpořit pomocí funkční výživy, tu psychickou zase arteterapií.
S čím k vám lidé nejčastěji přichází?
Zaměřuji se především na ženy s úzkostmi, stresem až vyhořením. Ale i s nízkými pocity sebe hodnoty, které si s sebou lidé nesou nezávisle na pohlaví nebo sociálním statusu. Ono to dává smysl, protože když se nemáme rádi, zanedbáváme se, a to se pak na našem zdraví projeví. Řeším i poruchy příjmu potravy, ale to spíše po preventivní stránce, když se začnou objevovat první příznaky.
Dnes se začíná hodně mluvit o udržitelnosti i co se týče výživy. Protože když má být člověk psychicky v pohodě, asi nemůže řešit každé jídlo.
Psychologie výživy je mé oblíbené téma. To, jak se cítíme, ovlivňuje naše zažívání, a naopak to co jíme, ovlivňuje to, jak se cítíme. Pokud jíme s výčitkami, ve stresu anebo nevěnujeme jídlu dostatečnou pozornost, snižujeme tím metabolické funkce našeho trávení. Jsou určité triky, kterými můžeme optimalizovat své trávící funkce, ale základem by mělo být jíst v klidu a jídlo si plně vychutnávat, ať už jíme cokoliv. Každý z nás je jiný a má jiné potřeby. Já jsem zastánkyně toho, že bychom se měli naučit naslouchat svému tělu, zjistit, co potřebuje. Mé oblíbené heslo je: „Naslouchejte svému tělu, když vám našeptává, nebude pak na vás muset křičet.“
Hubne se potom taky?
Dá se říct, že se i hubne (smích). Na stejném principu je založena tzv. Pomalá dieta (podle knihy Pomalá dieta), což je osmitýdenní program pro ženy, které nezmění svůj jídelníček, ale změní svůj přístup k jezení. A opravdu pak hubnou. Knihu moc doporučuju.
Jak přistupovat k dětem, aby měli jídlo rády, ale bylo v rámci možností nutričně vyvážené?
Za mě je největší zlo pouštět maličkým dětem k jídlu pohádky. Děti pak sice jedí hezky v klidu, ale nevědomě. Startuje to špatný vztah k jídlu už od úplného začátku. Větší děti doporučuji zapojit do přípravy jídla nebo stolu. Prostřete si hezky stůl, pusťte si příjemnou hudbu a věnujte se u stolu pouze jídlu a jeden druhému. Žádné telefony, žádná práce. Pomáhá, i když spolu budete plánovat jídelníček na další týden. Každý si řekne, na co by měl chuť, rozplánujete to do jednotlivých dní a vyvážíte to tak, aby byly pokryté všechny nutriční potřeby. Děti pak budou vědět, že tam na ně čeká jejich oblíbené jídlo. A budou vědět, že jídlo, které moc nemusí, má rád zase někdo jiný.
Co když jim ale jídlo nechutná. Nebo nemají hlad?
Neexistují asi žádná jednoduchá řešení. Je potřeba najít tu hranici mezi nucením a motivací a tu nepřekračovat. Snažit se, aby se jim s jídlem nepojilo nic negativního. Neupozorňovat na chyby, ale naopak najít to pozitivní. Ale je to samozřejmě složité. Pro děti je také skvělá Duhová dieta.
To mě zajímá.
Duhová dieta spočívá v tom, že bychom každý den měli zahrnout do svého jídelníčku potraviny reprezentující všechny barvy duhy. Získáme tak široké spektrum důležitých živin.
Děti si k tomu můžou udělat třeba tabulku a různě si ji vybarvovat. A když se jim povede za den pokrýt celé spektrum barev duhy, dostanou motivační odměnu. Případně komplikovanější barvy jako je modrá, mít v týdnu obsažené třeba aspoň dvakrát nebo třikrát. Naučí se díky tomu nad jídlem přemýšlet. A když se tomu povede dát hravá forma a oblíbená odměna k tomu, bude je to opravdu bavit. Koho by to zajímalo, mám na svých stránkách zdarma e-book o duhové dietě.
Do procesu uzdravování zapojujete umění. Jak nás kreativita pomáhá léčit?
Kreativita nám umožňuje vyjadřovat emoce, které by jinak mohly zůstat skryté nebo těžko vyslovitelné. Díky tvoření můžeme prozkoumávat své vnitřní stavy a pocity, což je klíčové pro jejich pochopení a zpracování. Má také uklidňující účinky na naši mysl. Když malujeme, nebo kreslíme, soustředíme se na přítomný okamžik, čímž snižujeme úroveň stresu a úzkosti.
Často mluvíte i o léčivých účincích smíchu. Jak často za den se smějete?
To záleží (smích). Moje dcera mě dokáže rozesmát velmi často, ale jinak málo. Podle statistik se dítě průměrně směje asi třistakrát za den. Většina dospělých se během dne zasměje přibližně dvacetkrát. Zajímavé ale je, že účinky smíchu jsou stejné, když se smějete spontánně ale i nuceně. Tělo nerozlišuje mezi smíchem předstíraným a spontánním. Pro léčivé účinky smíchu je ale potřeba se smát nepřetržitě po dobu 10 minut. Nicméně už jen tím, že se začnete usmívat, se vám nálada zlepší.
Dá se dobrá nálada naučit?
Když máte problém mít dobrou náladu, může být příčinou často nedostatek serotoninu. Lidé, kteří mají serotoninu dostatek, se nemusí dobrou náladu učit, protože ji zažívají přirozeně. Existují však způsoby, jak stimulaci serotoninu podpořit. Například prostřednictvím vhodné stravy nebo doplňků.
Návod na vyrovnaný a pohodový návod život neexistuje. Jak to ale děláte vy?
Podle mě je hodně důležité mít se rád a obklopovat se lidmi se kterými je vám dobře. Důležité je také umět si vykomunikovat, co potřebujete. Samozřejmě přicházejí i situace, které vás vyvedou z rovnováhy a se kterými se nedá nic dělat, ale i díky sebelásce se potom člověk s takovými situacemi dokáže lépe vyrovnat.
Co vás přivedlo k Berounce?
Byla to trochu náhoda. Hledali jsme bydlení tady v okolí, protože milujeme kopce, lesy a Brdy. Když jsme hledali místo, kde bychom se usadili, byli jsme zrovna v Turecku a narazili jsme na inzerát, který se nám líbil. Nemohli jsme se sem podívat osobně, a tak jsme poprosili babičku, aby se sem jela podívat. Té se tu moc líbilo a my jsme podívali na street view (smích). A na základě toho jsme pozemek koupili. Když jsme sem pak poprvé přijeli osobně, nelitovali jsme. Hned jsme věděli, že je to opravdu ono.
Takže jste tu doma a plánujete zůstat?
Rozhodně to máme v plánu (smích).
Slovníček:
Funkční medicína zaměřuje se na hledání skutečné příčiny onemocnění. Používá k tomu nejmodernější zdravotnické metody, krevní rozbory a speciální testy funkční medicíny, jako například genetické testy.
GAPS je terapeutický nutriční protokol běžně používaný k léčení střevních onemocnění, zánětu, autismu, ADHD, depresí, úzkostí a také autoimunitních onemocnění.
Rozhovor: Silvie Holečková
