Katarína je pro mě šamankou, čarodějnicí s bylinkami a neustále laskavou a usměvavou, velmi úspěšnou ženou, která si i beze slov rozumí se zvířaty a rostlinami.
Několikrát jsme spolu fotily a kromě naší společně práce, jsem neskutečně vděčná za naše přátelství.
A za to, že Tě mám nablízku.
Pusu a moc držím palce!
Nevěří na náhody, a proto by nic, co prožila, nechtěla změnit. Ani nemoc, která ji málem stála život. To byl totiž ten zlom! Další důležitou esencí jejího životně-podnikatelského koktejlu je dar rozumět rostlinám. Ale pozor! Katarina není žádná víla. Je to žena, která ví, co od života i od ostatních chce. Jasně, není dokonalá, ale i o to tady přeci jde. O umění se vyvíjet a zdokonalovat. A protože to jinak neumí, rozdává své vědění i ostatním. Spojuje a inspiruje.
Jaká byla tvoje cesta z korporátu k práci, kterou děláš teď?
To je velmi dlouhý příběh (smích). Poslední čtvrt rok jsem cítila, že práci dělám už jen pro peníze. A taky jsem cítila, že už mě to volá jinam. Práce mě prostě nebavila. Sice jsem pracovala pro knihkupectví a na začátku jsem si představovala, jak to bude krásná práce. Ale zjistila jsem, že je to horší než na předchozí pozici. A i kvůli obrovskému náporu a stresu, který jsem cítila, jsem byla odstřihnutá sama od sebe. A potom jsem onemocněla. Nejdřív mi zjistili rakovinu děložního čípku. Tu jsem po třičtvrtě roce překonala a vyléčila jsem se.
V práci jsi zůstala?
Ne, odešla jsem z ní a pár měsíců jsem byla doma. Potom jsem nastoupila k jednomu pánovi, který otvíral bio potraviny a já jsem mu pomáhala firmu řídit. Brzy jsem ale začala mít ohromné bolesti. Asi po půl roce přišel kritický den. Bylo mi tak špatně, že mi můj muž musel zavolat sanitku. Já jsem v tu chvíli cítila, že jsem už skoro na druhé straně. Fakt jsem se už dotýkala smrti. V nemocnici zjistili, že mám encefalitidu toho nejtěžšího stupně. Naštěstí se jim ale podařilo dát mě tak nějak dohromady. Hrozilo mi ale třeba to, že nebudu chodit. Po třech měsících jsem ale z nemocnice odcházela po svých. Sice extrémně slabá a vyčerpaná, ale po svých.
Tipnu si, že v ten kritický den se v tobě něco odehrálo.
V den, kdy mě odvážela záchranka, jsem opravdu cítila, že moje duše odchází. V tu chvíli jsem prosila Boha, abych tu mohla ještě zůstat. Abych tu mohla být se svým synem a provést ho do dospělosti. A když mě tu nechá, slíbila jsem si, že budu pracovat se zvířaty. Vrátím se k rostlinám a bylinám, k tomu, co mi předala moje babička a co jsem cítila, že je moje poslání. Já jsem z východního Slovenska a práce s rostlinami se u nás v rodině předávala dlouhá pokolení. Zní to skoro ezotericky, ale moje babička uměla s rostlinami komunikovat. A tuhle schopnost mi předala.
Kdy jsi poznala, že tohle umíš? Že rozumíš bylinkám?
Hodně jsem to začala pociťovat, když jsem čekala svého staršího syna. Různými náhodami, i když já na náhody nevěřím, se ke mně dostávaly různé byliny. Nezačínala jsem ale tinkturami, což by se tak nabízelo. První věc, kterou jsem vyrobila, byl prací gel (smích). Tehdy jsem koupila dětskou Lovelu, abych mohla vyprat oblečení pro miminko. Napadlo mě ale srovnat její složení se složením Persilu. A zjistila jsem, že jsou úplně stejné. Já jsem ale nechtěla prát dětské oblečení v prášku stejného složení, v tom, ve kterém jsem prala nám dospělým. A tak se ke mně rostliny vrátily a já jsem z kaštanů vyrobila svůj první prací gel. Vrátila jsem se k bylinám velkou oklikou, a ne přes léčení.
Kdy jsi je začala používat jako léčebný prostředek?
Když byly Edíkovi dva roky a poprvé onemocněl. Po bylinách jsem sáhla úplně automaticky jako po první možnosti.
Sama sebe si taky léčila bylinami?
Hledala jsem různé cesty. Když jsem onemocněla rakovinou a odešla z korporátu, změnila jsem úplně životní styl. Začala jsem jinak jíst. Trávila jsem hodně času venku s našimi psy. A hledala jsem samozřejmě i možnosti bylinné léčby. Nakonec jsem se rozhodla, že nepodstoupím chemoterapii. Ale v žádném případě to není pro každého! Mám strach, aby v tom lidé neviděli dogma. U mě bylo vyléčení o velkém štěstí. Myslím si, že já jsem měla rakovinu proto, že jsem se odpojila sama od sebe. Byla jsem totiž pod ohromným tlakem. Tehdy jsem v první řadě změnila celý svůj život a můj pohled na něj. Byliny a změna stravy byly jen malou součástí té velké změny.
Na tvých stránkách se můžeme dočíst i to, že jsi byznys šamanka. Co si pod tím máme představit?
Je to něco mezi konzultací a terapií (smích). Když mi někdo zavolá, tak ho v první řadě opravdu pečlivě vyslechnu. Dost často stačí, když to pak spolu jenom probereme. A řeknu mu, co bych dělala v jeho situaci já. Často mi pak přijde zpráva, že mu to v hlavě už sepnulo a ví, kam dál. Pokud tam ale vidíme cestu, na kterou bychom se mohli vydat spolu, a moje konzultace budou ještě potřeba, tak pokračujeme. Já to ale opravdu beru jako společnou cestu, jako spolupráci. Hodně často jde o podporu osobnosti toho určitého klienta. A na to mám už roky osvědčený způsob, a to jsou homeopatika. Protože homeopatika nefungují jen na nemoci, ale umí podpořit samotnou esenci člověka. Daleko lépe pak může ten určitý člověk pracovat na své osobnosti a posilovat své silné stránky.
Tvojí hlavní doménou jsou ale zvířata.
Ano, to je pravda. Ale skrz ta zvířata zase pracuji i s lidmi. Protože stejně jako děti, tak i zvířata nám zrcadlí naše problémy.
Jsi majitelkou značky Ecopets, která vyrábí a prodává přípravky určené k prevenci, léčbě a regeneraci zvířat i lidí. Jak Ecopets vzniklo?
Začalo to tím, že jsem vyráběla různé bylinné směsi pro zvířata i pro lidi. Postupem času vznikly recepty na univerzální směsi. Stále také vyrábím i směsi přímo na míru jednotlivým zvířatům, když mají akutní problém. Moje první myšlenka ale byla, že budu vyrábět zdravé sušenky pro psy. Měly být bez konzervantů a hodily by se pro různé diety, které musí některá zvířata dodržovat. Původně mě tedy vůbec nenapadlo, že bych své bylinné směsi prodávala, já jsem chtěla dělat sušenky (smích). Takže až když mi psal několikátý člověk, že by si chtěl koupit jen bylinky, tak mi to došlo (smích). Vždyť já to můžu prodávat! Další tři roky trvalo, než jsem vytvořila e-shop. Cesta Ecopets je dlouhá, a tak trochu neuchopitelná (smích).
Když jsi spustila e-shop, tak to ale muselo nabrat obrátky, ne?
Bylo to úplně naopak! Když jsem spustila e-shop, měla jsem pocit, že se to celé zastavilo. Měla jsem úplně jiné představy! První rok bylo objednávek opravdu málo. Ale po roce najednou bum a rozběhlo se to. A v době covidu, kdy mělo mnoho firem problémy, tak u nás to bylo naopak. Nám covid ohromně pomohl.
Jaká je filosofie značky Ecopets?
Začala jsem vyrábět funkční a přírodní produkty pro zvířata, které pomáhají jak zdravým zvířatům, tak i těm nemocným. Buď podporují léčení, já totiž proti léčbě klasickou západní medicínou nic nemám, naopak ji umím podpořit. Anebo, když je nemoc v lehčí formě, tak může bylinná léčba pomoci sama o sobě. Nejsme ale jen e-shop. Zákazníci se na nás mohou obracet a obracejí i kvůli konzultacím. S každým moc ráda proberu, co ho trápí, a poradím mu. A nejen já. Už mám i skvělou kolegyni, která mě umí zastoupit.
Ty ale prodáváš nejen přírodní přípravky. Snažíš se také, aby byly lokální.
To byla druhá součást mojí vize. A to podpořit lokální trh. Postupem času se snažím víc a víc zmenšovat vzdálenost, ze které přípravky a suroviny na jejich výrobu nakupuji. Dneska můžu s čistým svědomím říct, že až 80 % lidí, se kterými obchoduji nebo pro nás něco vyrábí, jsou v rádiusu 150 kilometrů. Máme pamlsky, které se vyrábějí v Litni. Nebo výrobci granulí a konzerv ode mě bydlí 300 metrů. Jasně, marocký jíl nemůže být z podstaty český, ale snažím se absolutně minimalizovat věci, které nakupujeme ze zahraničí. A když už v zahraničí nakupuji, vybírám si malé manufaktury, jejichž zboží jde přímou cestou ke mně. Bylinky mám třeba výhradně české.
To ale musí být skoro detektivní práce, přijít na takové firmy a pěstitele.
Ano, je to velice náročné. To ani lidi nemohou vidět, kolik práce je za tím, že jim domů přijde bylinná směs (smích). Naštěstí má tuto filosofii už docela dost zemědělců a pěstitelů. Je to už o trochu jednodušší než na začátku. Ale náročné je to stále. Plus už i pociťujeme to, že se příroda mění.
Je skvělé, že ti zákazníci můžou věřit. Většinou to bývá naopak a tahle detektivní práce je na nás koncových zákaznících.
Ano, to je informace, kterou bych moc ráda posílala dál. Že na nás se v tomhle ohledu můžete naprosto spolehnout. Já radši něco nemám na skladu, než abych tenhle svůj kodex porušila. Trvám na tom, že věci, které zvířata jí nebo užívají zevně, musí být kvalitní. Kosmetiku klidně mohou používat i lidé, je v biokvalitě, sama si ze stejných surovin vyrábím kosmetiku pro sebe a moji rodinu. Stejně tak je to i u bylinných směsí.
Dá se říct, že se snažíš učit i své zákazníky, že je důležité takhle přemýšlet?
Vlastně ano, ale snažím se v tomhle směru o jistou lehkost, ne o dogmatismus. Sama jsem si dogmatickou fází prošla. Snažila jsem se o 100 % bezobalovost. Ale dneska už koupím i okurku v plastovém obalu. Jde mi o rovnováhu. Snažím se koukat hlavně na kvalitu. Radši koupím zeleninu od souseda, i když nemá bio certifikát. Hlavní je, že vím, že to dělá dobře. Maso třeba nakupuju už deset let od jednoho farmáře. Ten taky nemá vše bio, ale vím, že se u něj mají zvířata dobře. Chci mít čisté svědomí. Ale už nechci být striktní. Máme dělat věci pro radost. A ne žít pod neustálým tlakem.
Jsi v podstatě důkaz toho, že to, co lidem během konzultací nabízíš, funguje?
Mnoho podnikatelů mi říká, že je pro ně Ecopets inspirací. Takže asi ano (smích). Ale také se snažím na nikoho netlačit. Mluvím i o stránce B. Když se vám nevede, nic se neděje, ono to chvíli trvá. Anebo to, s čím nesouzníte, změňte. A uvidíte, co se stane.
S další srdcařkou Bashkou Bash teď rozjíždíte nový projekt. Přiblížíš nám ho?
Tenhle projekt je sice nový, ale zároveň starý. Rozvoji, lokálnosti a podpoře lidí, a je jedno, jestli jsou to podnikatelé nebo tvůrci, se obě s Bashkou věnujeme už dlouho. Obě máme mnoho zkušeností s podporou podnikatelů. Bashka například z Meandru, já pořádám workshopy, jak začít podnikat. Zároveň obě poskytujeme konzultace a učíme lidi, aby fungovali víc samostatně a přemýšleli sami za sebe. A protože je tady v okolí mnoho firem, podnikatelů a tvůrců, kteří dělají krásné věci, vzniklo Smyslu.plně. V dnešní době není podnikání vůbec jednoduché a my jim chceme pomoci. A také je chceme propojit mezi sebou. Za nás má ohromný význam vyzdvihovat českou práci. Chceme je ale také učit, jak vnést do jejich práce radost, nadšení a lehkost.
Cítíš, že tahle cesta už je ta pravá?
Každá cesta je ta pravá (smích). Opravdu. I ta, která jde oklikou, i ta která je rovná. Každá jedna cesta je ta pravá a každá jedna cesta má smysl. Nic, co se v životě stane, není náhoda. Když se dnes dívám do minulosti vím, že bych nic ve svém podnikání neudělala jinak. Na základě nepříjemných zkušeností se učím. A mám možnost díky nim vytvořit to příjemné. A to bych chtěla ukázat všem, kteří podnikají nebo s tím začínají. To, že někdo podniká čtyřicet let neznamená, že ví všechno. Vidím kolem sebe podnikatele, kteří už to dělají třicet let a dělají stejné chyby jako já, která podniká pět let. Nic z toho ale není dobře ani špatně. Každá cesta je smysluplná.
Rozhovor: Silvie Holečková
