Alice se mi do Srdcařů ozvala sama.
Napsala, že by byla moc ráda součástí naší komunity a protože mě na první dobrou zaujalo něco, co se jmenuje Bystrý mozek, netrvalo to dlouho, potkaly jsme se, sedly jsme si a její projekt věnující se tomu, aby se nám lépe žilo, je tady.
Ali, Tvoje srdečnost, optimismus a překrásný úsměv, je něco, na co myslím často.
Moc fandím!
„Bez lidí bych umřela steskem,“ říká Alice Pospíšilová, která provází druhé světem spánku, paměti a pozornosti. Miluje totiž lidi a práci s nimi. Je zakladatelkou projektu Bystrý mozek, a i když ve své práci používá různé technické vychytávky, před spaním nedá dopustit na levanduli. Povídaly jsme si o tom, proč si někdy nepamatujeme, kde jsme nechali klíče nebo o tom, že i mozek občas potřebuje odpočívat.
Co děláte proto, aby byl váš mozek stále bystrý?
Ty nejdůležitější věci, které zároveň učím i své klienty, jsou: udržuji si pozitivní přístup, pravidelně čtu a trénuju mozek tím, co mě baví. Používám různé přístroje, které využívám i při práci s klienty. A hodně mě kultivuje kontakt s lidmi – ten je pro mě naprosto zásadní. Kromě toho se neustále vzdělávám. Nové zkušenosti a podněty získávám i prostřednictvím výuky studentů na vysoké škole. Věřím, že když chci něco učit druhé, měla bych to mít dobře osvojené i já sama.
Máte nějakou rutinu? Něco, co děláte opravdu pravidelně každý den?
Ne úplně každý den – myslím si, že i mozek si zaslouží čas od času odpočinek. Ale snažím se alespoň třikrát týdně meditovat. Večer často poslouchám podcasty v angličtině, které mě nejen obohacují, ale zároveň i příjemně uspávají. A pravidelně sportuji, protože i pohyb je pro mozek důležitý.
Mluvila jste o přístrojích, které se svými klienty používáte. Přiblížíte nám je?
Přístroje mi slouží především k diagnostice. A mám několik favoritů, se kterými pracuji nejraději. Jedním z nich je diagnostika mozkové aktivity, tzv. QEEG, tedy kvantitativní elektroencefalografie. Výsledky tohoto vyšetření porovnávám s tzv. neurologickou normou. Díky tomu dokážu rozpoznat, zda je klientův mozek v rovnováze, nebo se nachází mimo obvyklé rozmezí. Hledá se mi díky tomu lépe příčina potíží a ta správná cesta, jak klientovi pomoci.
Používám také diagnostiku LPAD, kterou vyvinul izraelský psycholog Reuven Feuerstein. Díky této metodě lze zjistit, jaký má konkrétní člověk učební potenciál.
Kromě diagnostiky pracuji i s nástroji pro rozvoj mozkových funkcí. Například s čelenkou, která podporuje nácvik meditace, nebo s programem Neurotracker, který je určený pro komplexní trénink kognitivních schopností.
Jsou i klienti, s jejichž problémy vy už nic nezmůžete a posíláte je proto k lékaři?
Ano, i to se samozřejmě stává. Ještě před zahájením spolupráce se podrobně zajímám o zdravotní stav a celkovou životní situaci klienta. Pokud se ukáže, že potíže přesahují rámec mých kompetencí, odkazuji klienta na odborníky, u nichž mám jistotu, že se danou problematikou dlouhodobě a kvalifikovaně zabývají. Nejčastěji se jedná o neurology, psychology, psychoterapeuty nebo psychiatry.
Jaká jsou vaše zásadní témata?
Stěžejním tématem mé práce je spánek – a s ním úzce souvisí i pozornost a paměť. Tyto tři pilíře vnímám jako klíčové pro celkové fungování mozku, a právě na ně se ve své praxi aktuálně nejvíce zaměřuji.
Začněme spánkem. Toho totiž není nikdy dost.
Pokud se člověk dostatečně nevyspí, ovlivňuje to jeho paměť, schopnost soustředění i kvalitu rozhodování. Mozek na takový stav často reaguje dost výrazně – jako by nám dával najevo, že mu dlouhodobě nedopřáváme to, co opravdu potřebuje. Někdy to působí až jako jeho forma obrany.
Spánek proto vnímám jako naprostý základ – nejen pro správné fungování mozku, ale i pro celkovou kvalitu života. Spánkový deficit se navíc nedá zpětně „dospat“ a jeho následky se kumulují.
Jaká jsou základní pravidla pro spánek, která platí opravdu pro každého?
Základní principy spánkové hygieny jsou ve skutečnosti poměrně jednoduché a známé už dlouhou dobu. A velmi účinné. Nedávno jsem narazila na knihu amerického neurologa z roku 1940, která popisuje stejné zásady, jaké doporučujeme i dnes. Klíčové je chodit spát a vstávat každý den přibližně ve stejnou dobu. V dospělosti bychom měli spát ideálně 7 až 8 hodin denně. Potřeba spánku je sice individuální, ale většina lidí se do tohoto rozmezí vejde.
Důležitá je také tzv. mentální příprava na spánek. Přibližně hodinu před spaním je vhodné omezit sledování obrazovek, nepracovat na počítači, nekonzumovat alkohol nebo nápoje s kofeinem, nesportovat příliš pozdě večer a vyhnout se těžkým jídlům. Zásadní roli hraje i respektování přirozených cirkadiánních rytmů – tedy biologických procesů, které řídí náš denní a noční režim.
Sedíme spolu v kavárně – já piju kávu, vy zelený čaj. Obojí obsahuje kofein. Jak kofein užívat, aby nám nenarušoval spánek?
Pití nápojů s obsahem kofeinu je v pořádku, pokud si je dopřáváme v dopoledních hodinách a nepoužíváme je jako náhradu kvalitního spánku. Sama si kávu občas dám třeba v kombinaci s kouskem čokolády.
Pokud ale kávu nebo jiný kofeinový nápoj konzumujeme ve větším množství nebo později během dne, může to náš spánek výrazně ovlivnit. Kofein má totiž poločas rozpadu až sedm hodin, což znamená, že i dlouho po jeho požití zůstává v těle aktivní. Spánek pak nemusí být dostatečně hluboký, což má vliv i na regeneraci našeho organismu.
Existuje tedy něco, co nás nakopne a přitom to neovlivňuje spánek?
Za sebe mohu doporučit matchu – tradiční japonský zelený čaj. Účinek kofeinu z matchy nastupuje pomaleji než u kofeinu z kávy, ale zato přetrvává delší dobu a je plynulejší. A to díky L-theaninu, aminokyselině, která pomáhá stabilizovat uvolňování kofeinu. Nedochází proto k prudkým výkyvům energie. Ale i u matchi platí, že je nejlepší ji pít spíše dopoledne, aby nenarušila spánkový režim.
A je naopak nějaká potravina nebo nápoj, které bychom měli jíst či pít před spaním, aby se nám spalo lépe?
Spánek může podpořit například hořčík – tedy potraviny, které ho obsahují v přirozené podobě. Nedávno jsem také narazila na studii, která naznačuje, že konzumace kiwi nějakou dobu před usnutím může zlepšovat kvalitu spánku.
Často se doporučují bylinné čaje, ale je dobré dát si pozor na jejich močopudné účinky, které mohou spánek naopak narušovat. Osobně mám velmi dobrou zkušenost s levandulí – její vůně nás uklidňuje. Lze ji použít ve formě esenciálního oleje a nanést před spaním pár kapek na zápěstí nebo na polštář.
Věříte na teorii sov a skřivanů?
Četla jsem na tohle téma mnoho studií. Někdo tvrdí, že nic takového neexistuje. My jsme zase v této teorii vyrůstali. Můj názor je ten, že každý spí tak, jak potřebuje. Pokud ale dá svému tělu tu správnou spánkovou hygienu. Když někdo celý život vstává v šest ráno, tak je to prostě jeho režim a vždy se tak bude budit. A není na tom nic špatného, prostě si nastavil cirkadiální hodiny svého těla takto. Ale ideálně bychom měli chodit spát do té půl jedenácté, aby náš mozek prošel všemi spánkovými fázemi. Spíš se dnes vědci shodují na tom, že nic takového jako sovy a skřivani neexistuje. Jiná kategorie jsou dospívající, protože potřebují více spánku, a tak spí, když mohou, klidně do dvanácti. A objevují se studie i o seniorech, které vyvrací to zažité – čím jsem starší, tím méně spím. Ale je to hlavně o tom: Kolik věnuji přípravě na spánek, tak poté spím.
Dalším tématem, kterým se zabýváte je paměť. K tomu tedy taková obligátní otázka: Dá se paměť nějak trénovat?
Základem pro trénování naší paměti je učení. Každý den se naučit něco nového, každý den dělat věci jinak – jinak přemýšlet, zvolit jinou cestu do práce nebo si vyzkoušet novou činnost. Často se totiž stává, že jezdíme autem stále stejnou cestou, až se z nás stanou autopiloti. A to pro náš mozek vlastně neznamená žádnou výzvu.
Jakákoli nová zkušenost ale nutí mozek vytvářet nové spoje – rozšiřuje naši neuronální síť, buduje rezervní mozkovou kapacitu a tím i zlepšuje paměť. U seniorů tímto způsobem můžeme dokonce předcházet i rozvoji demence.
Co nejvíc pomáhá u seniorů?
Důležité je, aby se scházeli, povídali si a sdíleli své zkušenosti. Samota totiž výrazně ovlivňuje paměť i další kognitivní funkce. Když se lidé potkávají, dozvídají se nové věci, vzpomínají – a tím se vlastně neustále učí.
Posledním pilířem je pozornost. Což je v dnešní době extrémně často skloňované slovo. Jak pečovat o náš mozek, abychom si ji udrželi?
Je to všechno provázané. Když špatně spíte, mozek je vyčerpaný. Když zažíváte chronický stres, „vypíná se vám prefrontální lalok“ – právě ta oblast, která má na starosti pozornost. Všichni to známe pod známým heslem bojuj, nebo uteč. V tu chvíli náš mozek bojuje o přežití, ale přestává fungovat běžné rozhodování. Proto se nám taky stává, že když ráno ve spěchu hledáme klíče, najednou si nemůžeme vzpomenout, kam jsme je dali. Paměť i schopnost rozhodování prostě selhávají.
Pozornost je dnes navíc silně narušená novými technologiemi. Mozek je zahlcen obrovským množstvím informací, které se na nás valí ze všech stran, a on je nestíhá zpracovávat. Snaží se selektovat, ale je to pro něj extrémně náročné. A tak se jednoduše rozhodne: vypne pozornost. Důsledkem je, že si pak často ani nevybavíme, co jsme vlastně dělali.
Podobně funguje multitasking – místo efektivity přináší zmatek. Nejlepší, co můžeme pro mozek udělat, je soustředit se vždy jen na jednu věc. Tu dokončit, a až pak přejít na další.
Já si ráda dělám seznam, kde si odškrtávám, co všechno už jsem zvládla.
Dneska se tomu říká to-do list (smích). Když se soustředíme na úkoly postupně, zjistíme, že efektivita práce je úplně jiná – a navíc to často zvládneme rychleji.
Začínala jste jako realitní makléřka. Jak jste se dostala k práci s lidským mozkem?
Pocházím ze severní Moravy a původně jsem vystudovala pedagogiku. Když jsem hledala práci, která by mě přivedla do Prahy, narazila jsem na nabídku realitní kanceláře. Chtěla jsem být mezi lidmi, bez nich bych totiž umřela steskem (smích). Práce makléřky mi navíc umožnila skvěle poznat Prahu. A měla jsem úžasnou šéfovou Martu Slánskou, která nás uměla opravdu motivovat – nejen do práce, ale i do života.
Pak jsem potkala svého muže, plánovali jsme dceru… a protože se velmi ráda neustále vzdělávám, rozhodla jsem se ještě vystudovat politologii na prestižní škole, dnes již Univerzitě CEVRO. U toho jsem už byla na mateřské. Takže moje dcera vlastně studovala už v prenatálním věku (smích).
Nakonec jste se ale vrátila zpátky ke vzdělávání.
Ano, došlo mi, že tahle oblast, kterou jsem měla vždycky ráda, mi dává možnost pracovat a zároveň být s dcerou. Postupně jsem k tomu přidala studium neurověd a začala jsem pracovat s dětmi. Nejprve jsem se věnovala hlavně paměti – mám certifikaci trenéra paměti. Pak se přidaly mentální tréninky, školení ve firmách… a aby to všechno dávalo smysl jako celek, absolvovala jsem ještě koučovací výcvik.
A potom vznikl projekt Bystrý mozek?
Ano. Umím spoustu věcí, ale všechny se najednou dělat nedají. A tak jsem si musela říct, co vlastně chci a kam a jakým směrem povede moje cesta. A došlo mi, že to hlavní, co dokážu lidem předat, je práce se spánkem, pamětí a pozorností. Spánek, paměť a pozornost jsou totiž základy, které ovlivňují každodenní fungování – ať už se učíme, pracujeme, nebo jen chceme zvládat život s větším klidem. A právě kolem toho se začal projekt Bystrý mozek přirozeně formovat.
Rozhovor: Silvie Holečková
