Aničku jsem poznala skrz nějaký ten výlet. Určitě.
Několikrát jsme spolu fotily. A kdykoliv jí mám před objektivem, je pro mě ztělesněním jemnosti a obrovské dávky citlivosti.
Upřímně, si neumím představit moc jiných lidí, kterým musí tolik sedět spojení dětí a přírody.
Moc Ti, krásko, držím palce ve Tvém projektu.
A děkuji, že Tě tady u nás, máme.
Anička Kodríková si mateřství bez výletů nedovede představit. Tahle jemná a přitom silná žena kráčí po cestě vedoucí k pospolitosti, k vlastní síle. Protože diskomfort ve skutečnosti může být právě ten nejlepší komfort, který si můžeme dopřát. Výlety La volavky jsou o klidu, o společné cestě, o drobných radostech a chvílích, kdy děti objevují svět a mámy se na chvíli opřou jedna o druhou.
Kdo stojí za projektem La Volavka?
To jsem já. La Volavka vznikla jako prostor, kde se můžu vyjadřovat, dělit se o svůj pohled na svět, realitu mateřství a radosti i strasti spojené s cestováním s dětmi.
Jak bys shrnula to, co La Volavka nabízí?
Inspiruji rodiče, jak se nebát vyrazit s dětmi ven. Na webu popisuji naše výlety, sdílím praktické tipy a tvořím mapu přívětivých tras v okolí Berounky. Jednou za měsíc organizuji výlet pro maminky s dětmi. Jsou to akce podporující setkání a sdílení, ne animované programy. Nechci být animátorka, chci tvořit prostor, kde každý může být sám sebou. Jednou za čas udělám několikadenní výlet či hraní a zpívání s dětmi. V budoucnu zvažuji i puťák a přemýšlím o zájezdu do Itálie.
Jak ses dostala k cestování a k průvodcování?
Už od malička jsme jezdili s rodinou na výlety. Děda chodil po Tatrách, taťka byl stejný dobrodruh. Od šesti let jsem byla ve skautu a později vedla děti. Víc než před deseti lety jsem strávila rok v Itálii, kde jsem objevila kousek přírody, který mě zasáhl. Měla jsem touhu ho ukázat dalším. Pak jsem narazila na inzerát Kudrny (CK Kudrna, pozn. redaktora) a přihlásila se. Vzali mě. Když jsem po několika letech opravdu v té Itálii průvodcovala, došlo mi, že jsem si to vlastně tenkrát přála.
Uvidíme, kam to dál povede. Průvodcuju pár zájezdů do roka a na půl úvazku pracuju ve školce. Do toho vedu skauty a mám malé děti doma, tak nevím, zda není té práce s dětmi i bez La Volavky dost :). Ale možná až mé děti povyrostou, otevře se něco dalšího.
Byl první výlet s maminkami impulsem pro vznik La Volavky?
Spíš jsem ji už měla v hlavě a až později jsem ji zhmotnila. Dlouho jsem to nosila v sobě. Nakonec mě k tomu popostrčila kamarádka. Výlet byl jen začátek, jak to dostat mezi lidi.
Řekla bys o sobě, že jsi blogerka?
To ne. Nepřijdu si tak. Nepíšu pro čtenost, ale pro sebe. Propagace je u mě nahodilá a spontánní. Někdy sdílím odkaz do skupiny, když se někdo řeší téma, které jsem zrovna popsala.
Proč je pro tebe cestování s dětmi tak důležité?
Je to můj základní způsob přežití mateřství. Fakt. Potřebovala jsem si zachovat kus sebe. Cesty mi dávají nadhled, svobodu, změnu perspektivy. Výletem se odpoutám od rutiny a vracím se jiná.
Pamatuješ si na svůj první výlet s miminkem?
Jasně. Když měl Lukáš půl roku, jela jsem s ním autem sama do Itálie. Chtěla jsem zůstat trochu sama sebou. Když mu byly dva měsíce, vylezli jsme na Sněžku. Ve třech měsících spal poprvé ve stanu na puťáku. Jelo se jinak než bez dětí, ale šlo to. Musela jsem, jinak bych se zbláznila.
Co maminkám na výletech vlastně nabízíš?
Společenství. Sdílení. Nápady na trasu. Děti si hrají spolu, maminky mají s kým mluvit. Vždy mám v batohu křídy nebo krepáky a občas je vytáhnu, ale nechci být organizátorka zábavy. Jsem spíš katalyzátor. Když je chuť a příležitost, ráda na výletě nějakou akci pro děti udělám, ale musí to být spontánní.
Jak často výlety pořádáš?
Zhruba jednou za měsíc. Dřív v pracovních dnech, teď s půl úvazkem a školákem častěji o víkendu. Uvidíme, kam se to vyvine. Občas nabízím vícedenní výpravy a možná, že jak děti porostou, bude více jich.
Na webu zmiňuješ možnost podpory při puťáku. Jak to funguje?
Já jsem si takovou podporu přála mít, když byly děti maličké. Nabízím lidem, že jim pomůžu s logistikou – naplánuju trasu, dám tipy, a večer jim na nocoviště přivezu věci, případně i teplou večeři. Ale zatím to nikdo nevyužil. Asi je to moc punk.
Platí se za tvoje služby?
Doteď spíš ne. Občas někdo přispěje dobrovolným příspěvkem. Pomalu ale nastává čas, kdy bych vloženou energii do celého projektu ráda dostala alespoň trochu zpět, spíš v symbolických částkách, vydělat se na tom moc nedá. Přemýšlím o QR kódu nebo nějaké formě podpory na tabulku výletů kolem Berounky, kterou mám na webu. Mně by to hezky postrčilo do další práce. Ale zatím je celý projekt v hobby módu.
Jaké máš s La Volavkou plány?
Spíš se nechávám vést. Měla jsem různé plány, ale zjistila jsem, že musím jít podle pocitu. Opustila jsem některé plány, které by asi byly dobré nebo by měly úspěch, ale já jsem se v nich necítila dobře. Někdy by asi chtělo dávat informace o akcích víc dopředu, ale mě svazuje, když je něco příliš nalajnované. Tak v tom hledám balanc :-).
Jako La Volavka ale nepořádáš jen výlety.
Ano, organizuji hudební setkání. Jedno u ohně už proběhlo, další byla u nás doma či u kamaráda. Rodiče zpívají a děti jsou poblíž. Hraju na flétny a občas i na kytaru, ale v tom raději nechávám prostor jiným. Nechci být ten, kdo určuje, jaké písně se budou hrát, což bývá často osud toho, kdo má kytaru. Nechci všechno řídit. Další hudební setkání bude s příchodem teplejšího počasí, pravděpodobně v Řevnicích na plácku, kde je i ohniště.
Co bys vzkázala maminkám, které by rády vyrazily, ale mají strach?
Ať začnou malým krůčkem. Přespat na zahradě. Jít kousek za dům. Dobrodružství se dá zažít i na malé ploše. A když ani to nejde, tak to tak prostě je, v mateřství jsou různé fáze a někdy se vyplatí počkat na tu, kdy to bude jednodušší. Být k sobě laskavá je taky cesta.
Co podle tebe spojuje všechny aktivity, které děláš?
Můj vnitřní proud. Potřeba vyjádřit se. Přítomnost. Výron. Možnost být venku a zase se vracet domů. Ale víc vyrážet ven než se vracet zpět. To je moje směrovka.
Rozhovor: Anna Hau
