Báru znám snad tisíc let.
Maitrea, ženský kruh, můj předporodní rituál a pak i Berounka.
Mnoho míst, které nás svedly dohromady a kde jsme se potkávaly. A i potkáváme.
Baru. Kromě toho, že jsi pro mě i můj foťák královnou a pokaždé Tě tak vidím, když ho na Tebe namířím.
Jsi tou, za jejíž laskavostí a obrovskou ženskou moudrostí, bych pro rituál jela snad i světa kraj.
Děkuji Ti za vše. Za Tvou neskutečnou křehkou sílu a hlubokou moudrost.
Jsem vděčná, že můžeme být sousedky.
Pusu
Bára Zemanová je ceremonialistka, autorka knih a průvodkyně rituály, které mají sílu provést nás proměnou – vědomě, laskavě a do hloubky. Už několik let žije se svou rodinou v Karlíku. V Dobřichovicích a okolí nepravidelně pořádá ženské kruhy, konstelace i oslavy kola roku. Ve svém přístupu propojuje přírodní spiritualitu, šamanské a pohanské kořeny s hlubokou úctou k životním cyklům a přechodům. V rozhovoru jsme si povídaly o tom, jak se dostala právě sem, co nabízí místním lidem a proč má smysl slavit i ty svátky, které většina kalendářů nezná.
Báro, ty jsi průvodkyní, učitelkou a ceremonialistkou. Co všechno nabízíš?
Dělám přechodové rituály na míru – třeba při svatbě, rozchodu, těhotenství, první menstruaci nebo zkrátka v období, kdy cítíme, že „něco se mění“. Mám zkušenosti i s partnerskými rituály – nejen svatebními, ale i rozvodovými, které mohou být velmi léčivé, zvláště pokud jsou ve hře děti. Často pomáhám párům, aby se mohli rozloučit vědomě, s úctou. Dál vedu také ženské i smíšené skupiny, konstelační dny a připravují komunitní oslavy kola roku – třeba teď chystáme s manželem Beltain v nedalekém resortu v Mokrovratech spojený i s jednodenním seminářem o vztazích.
Takže i tvůj muž je součástí rituálů?
Spolu pořádáme svatební rituály – hlavně když cítím, že je pro snoubence důležité, aby tam byl i někdo „mužsky ukotvený“. Můj muž podniká od osmnácti, je mu ten svět blízký, ale zároveň má ohromnou citlivost a vzdělání v provázení lidí. Dokáže srozumitelně přetlumočit věci, které ode mě třeba muži tolik neslyší. Zatímco při svatebních rituálech vedu já a muž mi spíš asistuje, teď budeme půl na půl, a moc se na to těšíme. Už dlouho jsme byli k takovému semináři a společné práci přesvědčováni.
Zmínila jsi také, že organizuješ rituály a semináře i přímo v Dobřichovicích a Řevnicích?
Ano, a dělám to moc ráda. Je to tu krásné. Dobřichovice miluju. Furstův sál je skvělý na konstelace. Je legrační, že většinou mi sem přijíždějí lidi z Prahy, kteří jsou pak úplně okouzlení místní atmosférou. Ale čas od času dorazí i někdo z okolí, což mě moc těší. Aktuálně jsou konstelace ve všední dny, víkendy se snažím držet mimo práci. A naopak v Řevnicích ráda využívám krásný prostor na individuální rituály nebo předsvatební rituály pro nevěsty a jejich nejbližší.
-Jak ses k rituálům dostala a co všechno tě na té cestě formovalo?
Už v době, kdy mi bylo 16, 17, jsem hledala, co je smysl života. Ve dvaceti jsem odjela do Irska, kde mě okouzlily keltské kamenné kruhy, mytologie a spiritualita založená na úctě k zemi a přírodě. Po návratu do Čech jsem začala vést ženské kruhy, studovala čínskou medicínu i antropologii, stála jsem u vzniku Maitrei. Také jsem organizovala semináře, konference a koncerty. Nakonec jsem se naplno vydala cestou ceremonialistky a dnes provázím rituály i učím ženy, jak je vytvářet.
Co tě přivedlo právě k Berounce?
Já jsem původně z Prahy, stejně jako můj muž. K Berounce jsme se dostali docela přirozeně – už před lety jsme si tady s kamarádkami pronajaly v Řevnicích dům. Chtěly jsme žít víc v přírodě, mimo město, a tohle místo nám hned přirostlo k srdci. Když jsem později otěhotněla, začali jsme hledat něco trvalejšího – prostor, kde bude rodině dobře. Nechtěli jsme zůstat v Praze, i když ji mám pořád ráda. Dnes žijeme v Karlíku a já jsem za to místo neskutečně vděčná.
Co pro tebe život u Berounky znamená?
Je to pro mě návrat k rytmu. Tady se prostě zimě v pět večer stmívá a dávají lišky dobrou noc a je klid. Můžu se po práci projít do lesa, posadit k řece. Ta krajina je měkká, dýchá. Jsem hodně citlivá na prostředí – a tady jsem doma. Navíc to tu má krásný výletní kolorit: i lidé, co přijedou z Prahy, si to tu zamilují. Často mi říkají, že na chvíli opravdu vypnuli. A čeho si velmi cením je místní komunita podobně smýšlejících lidí. Když člověk jde na kafe nebo na farmářské trhy, vždycky ví, že se s někým potká a to je moc fajn pro pocit, že místo, kde žiji je osobní.
Nedávno ti vyšla kniha Kolo roku pro rodiny s dětmi . Co tě vede k jejímu napsání?
Chtěla jsem předat rodičům možnost, jak vnést do roku jiný rytmus než jen Vánoce–Velikonoce–prázdniny. Kolo roku je nesmírně bohatý koncept a obsahuje osm přírodních svátků. Dává nám možnost se zastavovat každých šest týdnů, vnímat přirozenou proměnu a dát jí pozornost. V knize jsou jednoduché nápady, jak tyto svátky slavit s dětmi – nemusí to být nic velkého, stačí třeba proměna rodinného oltáře, zapálení svíčky, symbolická výprava do lesa, přírodní mandala. Spoluautorem knihy je Josef Petr, který napsal příběhovou část – krásné pohádky, které dětem a rodičům přibližují hlubší smysl jednotlivých svátků. V příběhu kola roku jde o stále se opakující cyklus proměny. Začátku a konce. Je dobré děti seznamovat s moudrostí života včas.
Během našeho rozhovoru jsme vstoupili do jarní rovnodennosti. Máš pro nás na závěr nějaké jarní požehnání?
Jaro je čas nových začátků. Slunce vstupuje do znamení Berana, všechno v přírodě se dere ven. Je to dobrá chvíle zamyslet se, co chci nechat rozkvést, jaké semínko přání bych chtěla zasadit. Ale zároveň si dát pozor, ať to hned nepřepálíme. Rovnodennost nás učí balancu – mezi dáváním a přijímáním, mezi vnitřním a vnějším. Přeju všem, ať najdou v tom jarním rozletu i pevný bod, ze kterého se dá bezpečně vyvést.
Rozhovor: Anna Hau
