Bashka

"Když něco dělám srdcem, dobíjí mě to. Nejsem unavená, naopak mnoho dostávám. Všechno začne plynout, propojovat se a kvést."

Bashka

Bashka.cz

Znám Tě dlouho a troufám si říct, že i hodně.

Jedna z úplně prvních charakteristik, které si na Tobě pamatuji, ještě z života v Praze, byla Tvá schopnost, skrz slova, zaplnit prostor a propojit i nepropojitelné.

Pracovala jsem tenkrát ve Švandově divadle a Tebe jsem znala jako “tu Bashku”, která se stará o celý Impact Hub. Už tenkrát se o Tobě hodně mluvilo.

Pak jsme se pár let neviděly, až do doby, kdy jsme obě dvě měly malé děti a Ty jsi se jedním propojením s úplně novou komunitou, kam jsem se právě přestěhovala, se o mě postarala, abych se cítila jako doma.

Od té doby jsme toho spolu zažily mraky, strávily i nějaké ty společné dovolené, spolupracovaly na několika menších projektech a taky vypily né málo vína.

Bashko, je to už pár let, co jsi se do Řevnic přistěhovala. Jak se stalo, že jsi tady velmi známá díky svým aktivitám, které tvoříš? Co Tě k tomu přivedlo?

Je to asi mojí přirozeností utvářet prostředí ve kterém žiju, zapojovat se do kulturního a komunitního života, propojovat a tvořit.  Je to nějaké puzení uvnitř mě, které když nevyslyším, necítím se kompletní. Potřebuju se cítit jako doma, být součástí svého kmene, znát ho, dostat místo ve kterém žiju a lidi v něm do souvislostí. Pak mi na mém domově záleží a mám chuť o něj pečovat. Přistěhovala jsem se před 13ti lety a ještě nějakou dobu jsem pak cítila spíš vazbu na Prahu. Pak se to zlomilo. Když jsem přejela železniční most do Všenor, cítila jsem, že jedu domů, že to tady miluju. To už byla doba, kdy jsem začala tvořit skupinu Sousedé od Berounky a upřímně, ta skupina nastartovala čistě z mé osobní potřeby znát tu víc lidí. Myšlenka skupiny byla od počátku stejná – pěstovat dobré, respektující a prospěšné sousedské vztahy.  Budovat komunitu. Nikdy jsem z toho záměru neuhnula a teď je tam víc než 9tis lidí a já jen zírám. Stalo se toho už tolik, tolik dobrého. Postupně přišlo to, že jsem své přirozené místo našla v coworkingu a začala budovat další komunitu lidí okolo Meandru a k tomu se nabalovaly eventy a setkání jako Síťovka nebo Hajdom hajdom tydlidom. V podstětě dokončím jednu akci, jedno setkání a nabije mě to tak, že začnu tvořit něco dalšího. Tvořím, spojuju a rozvíjím okolí kolem sebe, protože musím. Protože to rozvíjí i mě samotnou a místo kde se cítím doma, kde mám srdce.

To není málo, co všechno děláš! Která z těch aktivit je Tvoje srdcovka?

To je tedy těžká otázka – vybrat jednu věc – já mám kus srdce všude – někdy mám pocit, že moje srdce má tisíc komor 🙂 Všechno, kde se mohou scházet lidé a sdílet nějaký společný zážitek nebo zkušenost a u toho zažívat inspiraci, sounáležitost nebo propojení, je pro mě ohromně vyživující. Radostné. Myslím, že tyhle energie jsou ale naplno koncentrované v Síťovce – ve všech směrech, intenzitě a záměru. Tam jsem ve své síle. To mě baví ohromně. A myslím, že i ty, kteří na ten pořad – nebo řekněmě setkání – přijdou. Ty rozzářené tváře, ty příběhy – pro to to dělám.

Ty máš snad nevyčerpatelné baterky! Co děláš pro to, aby Ti nedošel dech?

Moje srdce toho baví a zajímá hodně. Hodně těch věcí jde ven – tedy nejen pro mě, ale hlavně pro ostatní. Základní kvalita, kterou si já musím hlídat je ta, abych se cítila vždycky vyživená – abych neděla víc pro ostatní než pro sebe. Ale myslím, že ten balanc jsem už poměrně dobře našla. Už to docela bezpečně poznám. Když dělám něco, co je pro mě moc namáhavé – necítím to, že se mi zpětně energii vrací jako bumerang – že přestane fungovat ten kruh toku energie, přestanu to dělat. A poslední dobou mám pocit, že už to moje srdce slyším tak zřetelně, že tyhle situace vyčerpání se mi téměř nedějí.

Jít za svým srdcem znamená jít plně sama za sebou, k sobě – následovat se i v momentech, kdy procházíme nějakou sebeaktualizací, nějakou změnou. A těmi prochází každý a neustále. A pak přijde moment, kdy je těžké něco opustit, aby mohlo něco nového přijít. Ale víš co, ono mi to vlastně ani těžké nepřijde, když nad tím tak přemýšlím, je to prostě tak a je to tak správně.

Srdce je sice automaticky fungující sval, ale i ten může mít svalovou horečku a jsem na něj opatrná a laskavá. A když je někdo laska-vý, tak VÍ, kam ho táhne LÁSKA.

Rozhovor: Renata Pavlíková

Kdybych měla do jedné věty shrnout, jaký je ten Tvůj dar, tvořit srdcem, napsala bych propojovat, tvořit komunitu a v tom všem vládnout svou kreativitou, jedinečnou energií a slovem.

Díky, že mohu být blízko. Jsi živel. A mám Tě moc ráda.

Projekty