Tohle máme s Aničkou společné, holky od koní jsou pro mě indiánky, divoké, odhodlané, svobodné a tak trochu tajemné.
Když jsem už od několikátého člověka slyšela o „té Idě“, tolik jsem se těšila, až to její srdce, zapálené pro koně, poznám.
Den strávený v Jupiteru byl pro mě a pro ty moje malé amazonky, dnem který se u nás na domácím žebříčku dostal mezi topky a denně slyším, mamí, kdy tam zase půjdeme!?
Oči jim zářily volností, divokostí, citlivou laskavostí a zrcadlil se v nich moment, že to zvládly, že se s tím koníkem propojily.
Ido, děkuji, že tak speciální člověk jako Ty, žiješ tady u nás a Tvé srdce plně hoří pro koně.
Holky od koní pro mě v sobě vždy něco tajemného. To se snoubilo se zvláštní silou a odhodlaností. A samozřejmě jsou to indiánky. Ne jinak vnímám Idu Kubrichtovou.
Ido, jak se člověk dostane k hiporehabilitaci? A co pro to musí udělat, krom velkého odhodlání a píle?
Já jsem měla k hipoterapii cestu celkem dlouhou, původně jsem studovala
veterinu a až když jsem byla ve 4. ročníku, tak vznikl nový obor
Zoorehabilitace na který jsem přestoupila. Když jsem ho ale dostudovala,
zjistila jsem, že pravá hipoterapie je zdravotnický obor a musela jsem
si dostudovat ještě další VŠ – ergoterapii. Pak je třeba mít
certifikovaný kurz od České hiporehabilitační společnosti, nebo od
Centra Hiporehabilitace Mirakl , kde hipoterapii učí.
Kromě hiporehabilitace nabízí vaše organizace nespočet dalších aktivit a máte také spoustu dalších zvířat. Kolik lidí je k zastání všech kroužků, klubů, terapií, táborů a kurzů potřeba? Je to organizačně asi velmi náročné…
V Jupiteru je nás momentálně asi 6 srdcařů , koňaček , žen, které mají
svoje zaměstnání , které je uživí a třeba na den/dva v týdnu jsou v
Jupiteru. Pak několik průvodců v lesním klubu a 5 zaměstnanců z řad osob
se zdravotním postižením. Celkem je nás tedy asi 15. Náročné to je a
stále se učíme jak s organizační záležitosti ulehčovat.
V ČR není hipoterapie hrazená žádnou zdravotní pojišťovnou. Náklady za jednu terapeutickou lekci jsou ale výrazně vyšší, než cena takové lekce. Odkud tedy čerpáte finance a jak se vám daří náklady pokrývat? Uživí tě Jupiter?
Vůbec mě neuživí :-DD , když máme peníze, nebo máme zrovna nějaký grant,
tak si nějakou výplatu posílám, často jsem ale spíš dobrovolník. Jsem
ještě na rodičovské dovolené a 2 dny v týdnu pracuji v Praze jako dětská
ergoteraputka, takže v Jupiteru mi o peníze nejde.
Jupiter dělá kromě hipotrapie i ziskové aktivity – koňské kroužky,
zookroužky, letní tábory, kroužek pro dospělé – a z těch se fianancuje
ta nezisková část. A pak samozřejmě sháníme sponzory a dárce, píšeme
granty a tak..
Ovlivňuje vaši organizaci místo, kde se nacházíte? Máte víc místních zákazníků, nebo jezdí i z daleka? Jak moc je vlastně hiporehabilitace u nás rozšířená?
Na ambulantní hipoterapii ( tedy pacient přijede 1x týdně) nám nejdále
dojížděli ze Teplic , na intenzivní programy jezdí pacienti klidně až z
Ostravy. Děti z koňských kroužků jsou víceméně místní a tady hodně
vnímám vliv lokality. Učíme děti takzvaný Nekonfliktní přístup ke koním
dle Oldy Nováka – není to tedy o jezdectví/sportu/ ambicích , což jinak
obvykle koňské aktivity jsou. A tady v údolí Berounky jsou děti super,
odchované alternativními školkami a školami, vnímají koně jako bytost,
nikoliv jako sportovní náčiní.
Hipoterapie není zakotvena v zákonech, může jí tedy dělat kdokoliv doma
na dvorečku. Kvalitní hipoterapii ale dělá pouze fyzioterapeut nebo
ergotarapeut s kurzem hipoterapie. Je nás žalostně málo, práce je to
náročná -vedle koně se kolikrát nachodíme 20km/denně a za každého
počasí. Když si vezmu pacienta do ordinace na lehátko, není to tak
náročné a finančně je to uplně jinde. Proto dělají v ČR hipoterapii
nadšenci a srdcaři – zároveň jsme v tomto oboru jedni z nejlepších ve
světě.
Působíš, jako že tě jen tak něco nezastaví. Ustáli jste nejednu krizi a ještě sis při Jupiteru otevřela Lesní klub, abys měla kam umístit svou dceru. Budeš pokračovat dál a jednou otevřeš i školu? 🙂
Tak to vůbec nevím 🙂 moje rozhodnutí jsou většinou dost spontánní,
učiněná na míru situaci v jaké se Jupiter zrovna nachází. Lesní klub
jsem otevírala hlavně proto, že jsem dcerku potřebovala někam dávat už
od roka a půl a tak malé děti žádné lesní školky nepřijímají. Že bych ji
zavřela do nějaké dětské skupiny do budovy pro mě bylo nemyslitelné,
takže jem měla pocit, že nemám na výběr a musím si založit školku na
míru našim potřebám. Předpokládám že se školami to bude jednodušší a
nebudu muset žádnou zakládat 😀
A teď vážně, jaké jsou plány v Jupiteru dál? Nebo je to hlavně udržení stability?
Já bych si moc přála nás trochu více stabilizovat, moci si dovolit lidi
normálně zaměstnat a za peníze, které odpovídají jejich kvalifikaci a
úsilí. Chci rozjet Lesní klub na 5 dní v týdnu, plnánujeme více koňských
kroužků pro dospělé a koučink s koňmi. Ráda bych také měla nějaký
produkt, který by se mohl vyrábět v chráněné dílně a mohli bychom
zaměstnat více zdravotně znevýhodněných. Vize jsou veliké , ale nikam
nespěcháme. Co se má stát, to se stane. Prioritou pro mě je udržet to,
co už máme.
Rozhovor: Anna Hau
