Josef Linhart – hyperbarická komora

"Mně se moc líbí, když lidi vycházejí z té komory okysličení a spokojení. "

www.pomocodsrdce.com/hyperbarickakomora

Grétka s Pepou jsou pro mě chodící obrovské srdce.

Srdcaři, kteří žijí pro pomoc druhým. Non stop.

Tolikrát jsem jim říkala, že je do Srdcařů chci. A když udělali svůj další a nejnovější projekt.

Konečně je tady máme!

Pepo, a i Grétko, jsem neskutečně vděčná, že někoho jako jste Vy2, máme tady u nás, u Berounky.

Díky Vám už tolik lidí má lidské teplo, oblečení, jídlo. A mohou zažít pocit domova.

Pusu velikou

Grétku a Pepu, kteří provozují DOBRÝ POCIT charitativní vintage boutigue na řevnickém náměstí a dříve byli majiteli obchůdku SRDCEM V KUCHYNI, zná v Dolním Poberouní snad skoro každý. Jejich práce je ohromně záslužná a neobešlo by se bez ní mnoho lidí. Nedávno ale přišli s novým projektem. Pořídili do Řevnic hyperbarickou kyslíkovou komoru. Je to především Pepův projekt a vznikl primárně pro rodiče dětí s poruchou autistického spektra (PAS). Revitalizující terapii si může ale užít kdokoliv z okolí, jen ji nebude mít zdarma. 

Jak vznikl projekt Kyslík z Řevnic?

Tady v tom prostoru (Masarykova 1044, Řevnice) byla původně potravinová banka. Poté tu byla školka pro děti s potravinovými alergiemi, ke které se po ukrajinské krizi přidala druhá třída dětí ukrajinských uprchlíků. Ministerstvo nám ale bohužel neuznalo na školku dotaci, a tak nám nezbylo nic jiného než ji zavřít. Měli jsme tedy prázdný prostor a řešili, co tu bude dál. V tu dobu nás zkontaktovala paní, která pro svou dceru trpící autismem využívá hyperbarické kyslíkové terapie už několik let. Dělá to tak, že si vždy komoru na měsíc zapůjčí domů a „odfoukne“ si dcerku každý den sama. Tehdy se ale přestěhovaly do chatky, kde na komoru nebylo místo. A když se o nás a naší činnosti dozvěděli, oslovili nás, jestli by nemohli mít komoru zde. A my jsme s tím souhlasili. Přišlo nám to jako skvělé využití tohoto místa.

V té době už jste tuhle technologii znal?

Neznal. Iniciativa té paní mě ale přesvědčila a já jsem se začal o hyperbarickou komoru zajímat. Máme tady v Dolním Poberouní v péči několik desítek klientů v krátkodobé nouzi, většinou maminek samoživitelek s nějakými potravinovými alergiemi. Po celé republice máme pak několik onkologicky nemocných klientek samoživitelek. A tak nás napadlo, nabídnout terapii pomocí hyperbarické komory jejich dětem s PAS. A tak jsme prostor připravili tak, aby tu komora mohla být. Nakonec ale paní dostala zapůjčenou horizontální hyperbarickou komoru, která nezabere tolik místa, a tak si ji mohla nechat doma. 

Vy už jste tu ale měli prostor pro komoru připravený.

Nás ta technologie opravdu zaujala. Přišlo nám, že by se hodila do portfolia našich činností. Hyperbarická komora totiž výrazně pomáhá i při léčbě autoimunitních onemocnění, což potravinové alergie jsou. Při hledání dalších informací jsme narazili na firmu, která nám byla ochotná prodat komoru na leasing. Prošli jsme školením, máme certifikát, udělali jsme si zdravotní zkoušky a komoru jsme začali provozovat sami.

Překvapilo vás na kyslíkové terapii něco?

Ukázalo se, že komora má mnohem víc přínosů a přesahů, než jsme na začátku tušili. Já jsem nakonec odešel z korporátu, našel jsem si jinou práci a udělal jsem si tu kancelář. Díky tomu tu jsem celý den a můžu se u toho starat i o klienty, kteří přicházejí do hyperbarické komory. 

A když ji máte takhle hned pod nosem, chodíte do ní i vy sám?

Chodím si do ní hlavně léčit oči a obecně se revitalizovat. Když jsme začínali, říkal jsem si, že v ní budu každý den hodinu. Ale teď už jsem v ní zase týden nebyl. Nejde ale jen o nedostatek času, je totiž daleko příjemnější, když vás do komory „zavře“ někdo jiný. Takže k tomu potřebuju ještě dalšího člověka. Zavřít se tam sám, na to zatím nemám odvahu (smích). Mám radši, když tu se mnou někdo je. 

Vaší ženě hyperbarická komora pomohla s postcovidových syndromem. 

Mojí ženě pomohla komora v mnoha ohledech. Ona měla po covidu klaustrofobii, astma a má i autoimunitní onemocnění. Ze začátku tam nechtěla ani vlézt.

To se jí vůbec nedivím, sama z toho mám velký respekt (smích).

Teď už tam ale chodí ráda. Bere si tam třeba různé kameny, poslouchá relaxační hudbu a užívá si to. Pomohlo jí to tak moc, že mohla vynechat řadu léků. A také už není tolik unavená. 

Jsou naopak lidé, pro které hyperbarická komora vhodná není?

Samozřejmě má hyperbarická komora i kontraindikace. Nemělo by se tam v těhotenství. Také není vhodná pro pacienty s neléčeným vysokým tlakem. Pokud ale berou na tlak léky, problém to není. Určitě není vhodná ani pro lidi se silnou formou klaustrofobie, těm by pobyt v ní mohl zapříčinit například i panickou ataku. Potom je problém i hyperfunkce štítné žlázy, kardiostimulátor, těžké astma, potíže s Eustachovou trubicí a fraktury lebečních kostí. Do komory by také neměli lidé, kteří trpí epilepsií nebo CHOPN (chronická plicní nedostatečnost). Tyhle zdravotní problémy by mohla komora zhoršit. 

Pro koho naopak vhodná je?

Skvěle funguje na problémy typu postcovidového syndromu nebo na doléčení po samotném covidu. Pomáhá řešit i častou únavu a bolesti hlavy. Pooperační stavy se díky ní zvládají mnohem lépe. Pokud vás trápí tinitus, je to taky terapie pro vás. Může do ní kdokoliv, pokud nemá výše zmíněné kontraindikace. Komora zdravotní problémy buď výrazně zlepší nebo vyléčí a určitě je nezhorší, pokud problém není ve spektru, které umí komora pokrýt.

To jsou úžasné výsledky!

Lidi už si ze mě dělají srandu, že o komoře pořád básním. Ptají se mě, jestli náhodou i netiskne peníze (smích). Což tedy bohužel netiskne. 

Jak hyperbarická komora funguje?

Kyslík si můžete koupit v jakékoliv lékárně a inhalovat si, kdy a kde chcete. Komora je ale natlakovaná na 1,3 atmosféry, pro představu je to polovina tlaku v pneumatice od auta, pro tělo je to nejpodobnější tomu, jako bychom se ponořili do hloubky 3 až 4 metry. Tím, jak je plyn stlačitelný, tak se díky tomu na molekulární bázi rozdistribuuje do krevního řečiště a krevní plazmy a díky tomu se okysličená krev dostane až do té nejposlednější krevní vlásečnice. Běžným dýcháním okysličíte své orgány na cca 22 %, po několika terapiích v hyperbarické komoře, pokud jsou provedené v určitém časovém horizontu, se okysličení zvyšuje až na 44 %. 

Jaké jsou benefity kyslíku?

Kyslík je jeden ze základních stavebních kamenů našeho organismu a když si okysličení těla zvýšíte, logicky vám to pomůže s mnoha potížemi. Kyslík působí sám o sobě protizánětlivě. Toho, kdo se cítí unavený, kyslík nabudí. Kdo špatně usíná, nebo se v noci často budí, po terapii u nás spí krásně. U sportovců se díky komoře zvyšuje výkonost.  

Původně jste chtěli pořizovat komoru kvůli dětem s PAS. Jak to působí na ně?

Stále se vedou diskuze, jestli to je pro děti s autismem prospěšné nebo ne. Odborníci říkají: Určitě jim to neuškodí, ale není to takový zázrak, jak se tvrdí. Já to tu ale vidím. Vidím na těch dětech pokroky. Děti, kterým dělalo problém soustředit se deset minut, to po několika terapiích zvládají i čtyřicet. Máme tu třeba chlapečka, který nemá příliš v lásce doteky, říká se tomu, že jsou odtažité, až antické. Po osmé terapii maminka hlásila, že se sám od sebe rozeběhl k dědečkovi, skočil mu kolem krku a dal mu pusu. Brečela komplet celá rodina, protože tohle se ještě nikdy nestalo. Rodiče přínosy vidí a potvrzují je. 

Liší se nějak terapie pro děti s PAS od terapie pro běžné lidi?

Měla by být intenzivnější, aspoň čtyři návštěvy týdně to chce. Po nějakém množství terapií je možné zvolnit a stačí třeba jedna terapie za týden nebo i deset dní. Musí se prostě udržovat podobná hladina okysličení v těle. 

Vy nabízíte pro děti s PAS tuto terapii zadarmo.

Chtěli jsme vyjít vstříc rodičům s dětmi autisty. Nemají to vůbec jednoduché, různé terapie, na které děti dochází jsou finančně náročné. A zároveň to byla i podmínka poskytovatele naší komory. Chtěli bychom pomáhat více dětem, ale ekonomická situace nám to zatím neumožňuje. A tak hledáme sponzory a další cesty, které by nám financování ulehčily.

Jak vás lze podpořit i jinak, než že přijdu na terapii?

Pořád o nás mnoho lidí neví, a proto je skvělé o nás mluvit. Takže pokud jste s terapií spokojený, řekněte to přátelům. Nebráníme se samozřejmě ani jakýmkoli finančním darům (smích).

Po kolika sezeních nebo spíš leženích v kyslíkové komoře zaznamená člověk pozitivní změny?

Je to hodně individuální. Když to někdo snáší dobře, je nadšený hned po prvním sezení. Někdo může být z první terapie lehce omámený, například lidé s horším tlakem nebo klaustrofobií. Po terapii si tady v čekárně můžou dát sklenku vody a rozdýchat to. Z praxe vím, že po třetím a dalším sezení lidé změny vnímají už opravdu intenzivně. První terapie by ale měly být rychle za sebou, třeba tři během týdne.

Takže se začíná intenzivněji, ale pak se může četnost terapií za týden snižovat?

Nejosvědčenější cesta je koupit si balíček deseti návštěv a prvních šest zvládnout během čtrnácti dnů. Další terapie není už nutné opakovat tak rychle za sebou.

Asi ani nemusíte trpět těžkou klaustrofobií, aby ve vás představa pobytu v hyperbarické komoře nevyvolala pocit nejistoty, přece jen je to opravdu malý prostor. Jak svým pacientům pomáháte, aby jim bylo uvnitř příjemně?

Na nikoho netlačím. Vše hned na začátku vysvětlím. Klient si může vše osahat a vyzkoušet. Zapnu stroje, protože vydávají různé zvuky, a to na to taky může mít vliv. Klient si může do komory jen sednout a mít hlavu venku. Nebo si tam lehnout a dýchat kyslík, aniž bych ho tam zavřel. A brzy zjistí, že to není tak hrozné. Když s tím klient souhlasí, zavřu ho tam. Stále ale udržuju kontakt a povídáme si přes okénko. Když cítím, že je všechno na správné cestě, začnu zvyšovat tlak. Také tu máme terapeutický polštářek. To byl úžasný nápad mojí ženy, které to hodně pomáhalo. Podruhé už je to většinou úplně v pohodě. A já jsem hlavně po celou dobu terapie tady, takže kdyby byl jakýkoli problém, můžeme ho hned řešit. 

Co máte na práci s kyslíkovou komorou nejradši?

Mně se moc líbí, když lidi vycházejí z té komory okysličení a spokojení. Nebo naopak přichází a těší se na další terapii. Prostě když vidím, že jim to opravdu pomáhá. A to tady vidím často (vlídný úsměv).

Rozhovor: Silvie Holečková