Moje vůbec nejoblíbenější místo na dorty v celém našem údolí.
Jsme tam jako doma.
Na snídaňovou povidlovou buchtu. Obědovou polévku či chleba s pomazánkou. A vlastně úplně kdykoliv na kafe, dort nebo zmrzlinu.
Naďo a Deniso za sebe i za celou tu svou blonďatou bandu děkuji, že tu máme místo, kam nás to táhne. Přímo za srdcem. A pochutnáme si. Úplně vždycky!
Naďo, jaká byla tvoje cesta k Malé pekárně? Co se událo mezi tím, kdy jsi jako malá holka jezdila za tetou a jedinečným makovcem do Rakouska, a zavedenou cukrárnou v Letech u Dobřichovic?
Naďa: Původní koncept jsem měla v hlavě dlouho, jen jsem čekala na vhodnou příležitost. Pak
najednou okolnosti zapříčinily, že jsem po 30 letech odešla z korporátního prostředí a setkala se
úplně náhodně s Denisou. Vlastně jsem pořád tak nějak podvědomě hledala spřízněnou duši, která by se mnou do toho šla 🙂 S Denisou jsme zjistily, že máme na věci úplně stejný pohled, což byl začátek. Nějaký čas nám sice trvalo, než jsme se obě odvážily opustit vybudované pohodlí a vrhly se do nejistoty. V roce 2019 jsme si pronajaly prostor v Komořanech a začaly jsme péct. Tedy popravdě, stály jsme tam s vařečkou v ruce a řikaly si, jak do toho. Měly jsme vše spočítané, ale zákazníky jsme si musely teprve najit. Nakonec to nebylo tak težké a my 2,5 roku pekly většinou pro kavárny a postupně i na zákazku lidem domů. Šlo to dobře, ale ekonomicky to nebylo ideálni, potřebovaly jsme vlastní provozovnu – cukrárnu.
Začaly jsme hledat v době Covidu a v lednu 2021 se prestehovaly do Letu na místo, kde před námi
působila dětská herna Městečko, kterým jsme do jejich kavárny v „běžné“ době dodávaly naše
dortíčky.
Myslím, že to byla jedna z věcí, která nám na začátku pomohla. Tedy to, že nás někteří místní už
znali.
To místo pro Malou pekárnu nám spadlo z nebes…nejenom, že jsme byly ihned nadšené z polohy aprostoru, ale Denča v té době čekala svoji Johanku a do práce to měla rázem 5 minut. Ach, zapomněla jsem říct, že je místní rodačka…a já bydlím v Třebotově…
Koncept cukrárny jsme měly v hlavě už dlouho. Tradiční pečení, žádné blbosti… Denisa je, mimo
jiné, úžasná v tom, že i přesto, že je mladá, tvoří a peče hezky „postaru“. Jako naše pra a prapra
rodiče…To mě strašně baví…No a interiér vymyslela úplně sama…a jestli někdo patří do Srdcařů, je
to rozhodně ona.
Začaly jsme ve dvou, po čase se k nám přidala Denisy sestra Darina. Další srdcařka…pracovitá,
talentovaná a zapálená. Dnes je nás i s brigádníky 14 a daří se nám moc hezky.
Je radost každodenně vítat v Malé pekárně dnes už mnoho stálých zákazníků a mnoho těch, kteří
nás objevují při svých cestách po okoli.
Jak bys popsala, co je Malá pekárna? Nabízíte pečivo, ale slávu vám dělají i krásné dorty. Jste víc cukrárnou, nebo pekárnou?
Denča: Nemusím dlouho přemýšlet. moje odpověď je jednoduchá. Název Malá pekárna vznikl z
anglického názvu small bakery tedy malá pekárna… pekárna je od slova péct a tudíž je jedno jestli
sladké nebo slané. Prostě pečeme… vše co nás napadne… hodně lidí se ptá proč malá pekárna když jsme pro ně spíš cukrárna. ale mi pečeme… sladké i slané… každý si pod tím názvem muže
představit co je mu nejmilejší.
Pečete své vlastní speciality, mezi které patří i zmíněný a jedinečný makovec. Umíte ale i dorty na zakázku. Jaké ingredience byste do dortů nikdy nepoužily? Jaká je filosofie vašeho pečení?
Denča: Makovec je trend a v jeho dokonalosti je jeho jednoduchost, kterou však neprozradíme.
Nikdy bych nepoužila již vyrobené směsi, stabilizátory atd. Nejdůležitější je kvalita a čerstvost
použitých surovin.
Do svých dortíků i pečiva dáváte krom opravdových ingrediencí bez éček taky kus z Vás. Nekrvácíte občas? Přece jen podnikat v gastru během covidu nebo války je víc než náročné. Jak to zvládáte?
Naďa: Myslím, že se nám daří tato doba zvládnout především tím, že se zkrátka přizpůsobíme.
V březnu, když všechno zavřeli, mi Denisa a Darina volaly celé vyděšené, že máme plné chlaďáky
zákusků a co budeme dělat. A tak přišel nápad vytvořit covid krabičky. Boxíky jsme hned 14. března 2020 (tedy druhý den po prvním „lock downu“) rozvezly do nemocnic, složkám záchranářů, policistů a hasičů. Troufám si tvrdit, že jsme byly úplně první. Tenhle počin se setkal s obrovskou
vlnou pozitivní podpory, lidé to sdíleli a najednou nám začaly chodit zprávy o tom, jak jsou lidé
zavření doma, a jestli by bylo možné dovézt něco dobrého… a tak se nám podařilo skrze krabičky
přežít.
Do Letů se Malá pekárna stěhovala na konci Covidu, ale zákazníci si mohli přijít nakoupit. Posadit a
poklábosit uvnitř ještě nemohli, ale nám se to vlastně hodilo, protože jsme neměly dodělaný
interier.
Ano, pracujeme obě hodně, ale máme skvělý tým děvčat, bez kterých bychom to nezvládly, a
kterých si velmi vážíme.
Obě máte za sebou bohatou praxi v nejluxusnějších hotelech. Jaké máte ve svém podnikání plány do budoucna? A jak vás tato praxe v současné práci ovlivňuje?
Naďa: V mém případě je to především zákaznický servis. Můžeme péct jak bohyně, ale k úplnému
úspěchu musíme mít mimořádný přístup k našim zákazníkům! Nestačí se usmívat, musíme
předvídat jejich přání, pečovat o ně upřímně a pokud možno udělat vždy ještě o kousek navíc.
Nejsem moc přísná v mnoha ohledech, ale v kvalitě servisu nechci dělat kompromisy. Stejně tak
jako Denisa dohlíží na kvalitu výroby.
Pracovních plánů máme moře a postupně Vám je budeme rozkrývat.
Denča: Je to tak, jak pečení, tak servis je stejně důležitý. Myslím, že si každá z nás, která to naše
SRDCE Malé pekárny tvoří, od dortíků až po kávičky, uvědomuje, že jsme tým… tým, ve kterém by
jedna bez druhé nemohla fungovat. Každá z nás má u nás v PEKÁRNĚ své místo a každá z nás dělá
svoji práci, jak nejlépe umí. Proto je u nás krásně.
Ze srdce Všem díky!
Rozhovor: Anna Hau
