Nejprve jsem četla její knížky. A žasla nad jejími barvami. A jemností ilustrace.
A přibližně v době, kdy se nám do rukou dostalo Putování a společně s holkami jsme ho četly každý večer Adventu, Marušku jsem poznala osobně.
Setkávání s ní je pro mě vždy takovým pohlazením, stejně jako její tvorba.
Maruško. Od našeho posledního setkání, holky stále sní o tom, že budou chodit k Tobě malovat.
Protože „ta naše Maruška“, ta je prostě nejlepší!
Jestli mám s Berounkou spojené nějaké výtvarnice, je to jednoznačně Markéta Kotková a Marie Snášelová Štorková. S tou první jsme vám přinesli rozhovor v létě, s tou druhou se můžete seznámit právě teď. A ne náhodou jsou tyto dvě ženy spolu nejedním projektem spojené.
Maruško, vystudovala jsi design oděvu ve Zlíně. Věnovala jsi se tomu oboru někdy? A láká tě se k módní tvorbě občas vrátit?
Co tě vedlo k tomu se přeorientovat k tomu, co tvoříš teď?
Design oděvu jsem chtěla studovat snad už od svých 10ti let. Moje maminka je krejčová, takže jsem k tomu měla dost blízko. První sukni jsem si ušila na šicím stroji asi
v 9 letech. Byla jsem naprosto pohlcená a zapálená pro módu. Sledovala jsem módní trendy, chodila na semináře, na různé soutěže módních designerů…
Jenže pak se mi narodila první dcerka, s mužem jsme se díky jeho práci na 2,5 roku přestěhovali do Warszavy a po návratu se narodila druhá dcerka. Obě mé děti mě vedly do mého nitra a já jsem začala více poznávat samu sebe. Svět módy mi přišel najednou tvrdý, nekompromisní a úplně jiný než ten svět mateřský, něžný a láskyplný. Přemýšlela jsem kdo jsem, kam jdu, kam směřuji, co mi opravdu dává smysl, jaké konání je smysluplné nejen pro mě, ale i pro svět.
Módní tvorba jako taková mě už neláká, ale co asi nikdy neopustím, jsou ruční práce a řemesla. Mám to štěstí, že mohu být průvodcem dětí na Dvoře Sofie, kdy se s touto mou milovanou činností potkávám téměř každý den.
Jsem přesvědčena, že k tomu, co tvořím teď, mě dovedly mé krásné dcery a můj úžasný muž je této mé cesty velkou oporou a podporou :).
Pojď nám víc představit, současnou tvorbu. Ilustruješ dětské knihy, zároveň děláš knižní grafiku a sazbu, připravuješ knihy do tisku. Máš nějaké téma, které se tvou tvorbou prolíná?
Jak bys ty sama svou tvorbu definovala?
Asi žádnou definici na mou tvorbu nemám. Slovo definice je pro mne taková ohraničující.
Co je pro mne klíčové a důležité, je setkávání se s lidmi. Vzájemná spolupráce a spolutvoření mě moc nabíjí a je to neskutečně a nekonečně isnpirující. Zároveň se moc ráda učím nové věci, které právě přicházejí s lidmi (a jejich projekty), které potkávám a poznávám.
Ty vlastně dáváš knihám život. Jak si vybíráš tvorbu, na které se podílíš?
Nejvíc spolupracuješ s Markétou Kotkovou a Pavlou Soletkou Krátkou. Co vás propojilo?
Já mám trochu pocit, že si tvorbu moc nevybírám, že ona si vybírá mě. Nějak si mě najde a přijde to, co mě oslovuje. Zároveň přicházejí za mnou Ti lidé, ke kterým promlouvá to, co dělám. Je to takové hezké vzájemné plynutí a ladění.
Spolupráce s Pavlou byla vážně moc obohacující. Tolik jsme se toho spolu naučily od sebe navzájem a celé naše spolutvoření byla velká inspirace, velký vývoj a velká cesta. Zažily jsme spolu spoustu krásných, dojemných a silných okamžiků. Ne vždy to bylo jednoduché právě a kvůli tomu, že jsme se staly navzájem tak moc blízké, jako sestry. Ale jsem přesvědčena, že jsme vytvořily společně tolik krásných smysluplných knih a projektů a vyslaly je do světa, kde už si nyní samostatně putují a konají mnoho dobrého. Jsem za tohle přátelství ve svém životě moc vděčná.
Markétě pomáhám spíše s těmi technickými věcmi týkající se knih a kalendářů, které vytváří. Tedy převážně grafické práce, sazba a příprava pro tisk, komunikace s tiskárnou. Markéta je úžasná umělkyně a báječný člověk. Je spolehlivá, ví co potřebuje a co chce a spolupráce s ní je fakt radost. Mám pocit, že čím déle spolu tvoříme, tím nám to jde spolu lépe. To, co dělá, mi dává smysl a světu přináší opravdu krásné projekty a jsem ráda, že se na nich mohu touto technickou formou podílet .
Kromě knih jsi spolupracovala na vzniku karet Maminka v bavlnce s Terezou Kašťákovou. Jak jsi se k projektu dostala a jak karty vznikaly? Ty sama je používáš?
To byla nádherná spolupráce. Bylo to už delší dobu, co jsem si přála zkusit ilustrovat karty. No a ve chvíli, kdy jsem si to začala přát hodně intenzivně, se mi ozvala Terezka, jestli bych měla chuť jí ilustrovat podpůrné karty Maminka v bavlnce. Měla jsem obrovskou radost a s pokorou a úctou jsem tuto nabídku přijala. Vnímala jsem to jako velkou zodpovědnost. Karty vznikaly tak, že Terezka mi poslala jednotlivé hodnoty a texty k nim, a já se na každé téma ladila a postupně mi k tomu přicházely obrazy. Ty jsme pak společně konzultovaly. Co bylo na této spolupráci naprosto geniální
a kouzelné, byly příběhy a situace, které nás obě neustále provázely vždy v souvislosti s tou danou kartou (hodnotoou), na které jsme v tom okamžiku právě pracovaly.
Já sama je někdy používám. Mám je vlastně ráda, protože je vnímám jako opravdu podpůrné. Nikdy vám neřeknou nic špatného, ale opravdu vás podporují.
Z tvojí tvorby na mě na první pohled dýchá anthroposofická poetika. Ani mě tedy nepřekvapilo, že jsi studovala anthroposofickou arteterapii. Co tě ke studiu přivedlo a nakolik to tvojí tvorbu ovlivnilo? Jak rozdílná je tvá tvorba teď a před studiem?
Vtipné je, že u mých prvních ilustrací (kniha Pohrátky) jsem o žádné anthroposofii neměla ani páru a už tehdy se mě lidé ptali, zda jsem studovala waldorfskou pedagogiku. Takže asi to bude spíše něco už ve mě, co tam prostě je nějak přirozeně.
Po studiu arteterapie jsem pokukovala už delší dobu a pak mi přišla pod nos zrovna ta anthroposofická. Měla jsem úžasné štěstí na lektroku Adu Rosin. Pochází z Izraele, žije v Brně a je to opravdu velmi zkušená arteterapeutka. Za ty tři roky mě toho tolik naučila. Bylo moc příjemné, že nebyla co se týká anthroposofie, dogmatická, což mi naprosto vyhovovalo.
Myslím, že na tvorbu (nejen tu mou) má obecně vliv to, že prostě člověk více tvoří. Čím více tvoří, tím dále se posouvá. Myslím, že je to tak u všeho. Ty schopnosti a dovednosti a inspiraci opravdu člověk získává praxí a je to podle mne jedno, jestli je to nějaké řemeslo, nebo umění, nebo osobní rozvoj.
S tím je spojené tvoje průvodcování dětí ve Dvoře Sofie, který nabízí alternativní vzdělávání dětem školkového i školního věku. Co přesně tam s dětmi děláš? Předpokládám, že tě sem přivedly tvé vlastní děti?
Ano, přivedly mě sem mé dcerky. Momentálně jsem na Dvoře Sofie tři dny v týdnu. S dětmi se noříme do uměleckých sfér. Malujeme, kreslíme, objevujeme barvy, umělecké techniky, pozorujeme přírodu a svět kolem nás. Dále zpracováváme vlnu z našich oveček, pleteme, šijeme, vyšíváme. Když je potřeba, pomáháme i v zemědělství nebo na stavbě.
Vytváříš i spoluvytváříš knihy pro děti, provázíš děti v Sofii. Hodláš se dětem věnovat i nadále a víc?
Dětem se určitě hodlám věnovat i nadále, ony jsou prostě úžasné a moc ráda s nimi trávím čas. Mám ráda jejich nadšení pro Život, zvídavost a radost. Jsou mi hodně blízké a člověk vedle nich může opravdu růst.
Čeká tě výstava v řevnickém Meandru. Na co se můžeme těšit?
Bude to takový malý průřez mou aktuální tvorbou.
Cestou z nádraží a zpět a i celým Adventem vás budou provázet vybrané ilustrace z knihy Putování. Ve vnitřních prostorách Meandru pak budou nainstalovány ilustrace, které vznikly k písním hudebního uskupení Koraka a textům hudebnice Moniky Zahrádkové. Ukázka ilustrací z projektu Terezy Kašťákové, podpůrné karty Maminka v Bavlnce. Střípky z mého letního skicáře. Poprvé také představím 3 obrazy z cyklu Norsko, které jsou vytvářeny arteterapeutickou technikou vrstveného akvarelu.
Na zahájení pak zahrají šikovné muzikantky z řevnické ZUŠ, mezi nimiž jsou mé dcerky Mariánka a Viktorka.
A tvé plány do budoucna? Co máš v současnosti rozpracováno?
Mé plány do budoucna teď dostávají zase další nový směr. V létě jsem vyslala přání, že bych moc ráda malovala nejen s dětmi, ale i s dospělými a přání se začíná plnit. Měla jsem již nějaké individuální lekce a také poprvé společné skupinové malování. Bylo to úžasné a moc ráda bych v tom pokračovala a dále to postupně rozvíjela a rozšiřovala. To mi opravdu dává smysl. Vidím jak může být umění úžasným prostředkem k relaxaci a uvolnění. Skrze něj můžeme objevovat svět i sami sebe.
Rozhovor: Anna Hau
