Veronika Pechmanová
To ani nevíš, ale chodila jsem za Tebou do Malé Pekárny, ještě když jsi tam pracovala.
A vždy od dveří koukala, zda tam je ta krásná usměvavá kafé – baristka.
Pak jsme spolu fotily poprvé, podruhé, potřetí.
A pak jednoho dne, když mě bolelo nejen tělo, jsi mi nabídla masáž.
A tím jsem zjistila, co je Tvůj sen. Kde je Tvé místo.
A v čem jsi tak neskutečně dobrá.
Ať už to bylo skvělé kafe od Tebe, rodina, která září štěstím, láskou a tolerancí a nebo Tvé kouzelné ruce, které masírují a hladí nejen na těle, všechno tvoříš s láskou a obrovským srdcem.
A já jsem moc vděčná, že se naše cesty protnuly a že se kousek od sebe, tady u nás u řeky, máme.
Veroniko,
píšeš o sobě, že jsi kočovná masérka.
Co to přesně pro nás – zákazníky znamená? Jsi kočovnicí i v jiných sférách svého života? A
proč kočovná masérka?
Spojení kočovná masérka ze mě “vypadlo”, když jsem domlouvala s mým kamarádem
masáž a popisovala jsem mu, kde všude mě může najít. Konečně jsem tak našla trefné
označení k obecně známému pojmu mobilní masér, které moc v oblibě nemám.
Pro klienty to znamená, že masáž můžeme spáchat i mimo masérnu. Nejčastěji jezdím k
lidem domů, na jejich chaty. Mám klientku, za kterou jezdím do jejího výtvarného ateliéru.
Lidé si mě také mohou pozvat v rámci vyjímečných příležitostí jako jsou víkendy s rodinou či
přáteli, mohu přijet na sportovní soustředění, spirituální setkání apod.
A jestli jsem kočovnicí i v jiných sférách svého života? Řekla bych, že ano 🙂 Začíná to
stavem mé mysli, ve které se odehrává několik myšlenek, úvah, přání a ideí najednou a to
téměř nepřetržitě. Pokračuje to mými pestrými cestovními zážitky, místy, kde jsem bydlela či
pracovala a končí to právě u kočovné masérky, která se v průběhu týdne ocitá na několika
místech najednou a to kolikrát v jeden jediný den.
Jak začala tvá cesta masérky a jak dlouho už trvá? Jaké dovednosti a směry při masáži
uplatňuješ? A jak jsi poznala, že tvoje srdce nejvíc hoří pro masáž? 🙂
Pamatuji si, že jsem jako malá masírovala mé rodiče. Lehli si doma na koberec, já si na ně
sedla a masírovala jsem jim záda. Nikdy se jim nechtělo vstávat. O několik let starší jsem
masírovala nohy mým kamarádům, kteří hráli fotbal. Když mi bylo 22 předpověděla mi má
tehdejší kolegyně, že budu léčit rukama.
Má faktická oficiální cesta masérky začala před třemi lety. Nejprve jsem absolvovala
masérský kurz, který mám dodnes v živých vzpomínkách. Panovala tam totiž atmosféra
letního tábora. Už v té době jsem měla chuť být kočovnou (mobilní) masérkou. A nakonec
jsem skutečně, možná i díky opakovaným vlnám covidu, začala jezdit ke svým prvním
klientům domů. Lehátko a kufřík jsem vždycky nahodila do našeho malinkého Peugeota 206,
což je samo o sobě docela srandovní pohled. Dá se říct, že jsem byla pro mé klienty jedním
z mála kontaktů naživo.
Myslím, že v mnoha případech to upevnilo naše vzájemné vztahy a vytvořilo to pevný základ
pro to, kam se v současné době společně s mými klienty posouváme. A to do míst, o kterých
se mi nesnilo a přesto se stávají skutečností. Poslední rok mé praxe mi ukazuje, že to je
pravé gró mé práce. Co přináším já a můj klient vytváří konkrétní podobu masáže a s tím se
ve mně probudí takové dovednosti, které si daná chvíle žádá. Mí klienti říkají, že masáž se
mnou se musí prostě zažít. A já s nimi začínám souhlasit, protože je pro mě čím dál tím
těžší vystihnout slovy to, jak masíruji.
Co si z masáže tvoji klienti mohou odnést?
Co naopak ty potřebuješ od nich?
Na masáž si vozím všechno od a až po z, jedině tak to má podle mě potřebnou přidanou
hodnotu – v mém kufříku tak běžně kromě ručníků a prostěradel najdete třeba i difuzér,
repráček, aroma lampu nebo svíčky. Vybavením to ale nekončí, přijíždím s chutí poznat
konkrétní příběh, člověka, jeho potřeby (ať duše či těla). Být s ním v napojení přesně tak, jak
je mu příjemné. Masírovat se dá v tichu, v rozmluvě, při sdílení hlubokých prožitků, masáž
se dá ale taky báječně prospat. To koneckonců vnímám od svých klientů jako velkou
pochvalu. 🙂
Přirozeně počítám s tím, že to, co momentálně prožíváme, ovlivňuje naší duševní i fyzickou
pohodu. Proto nemám ve zvyku masírovat formou pevně daných a po sobě jdoucích hmatů.
Snažím se spíš naladit na potřeby klientů a věnovat se těm partiím, které to nejvíce vyžadují.
Klienti se tak ode mě nedočkají dvou identických masáží, věřím, že je pokaždé dokážu
něčím překvapit.
A co potřebuju já? Celkem vzato nic. Pokud to se mnou budete mít chuť vyzkoušet, stačí se
domluvit na čase a místě. Pak už se jenom obléknout do županu a čekat. 🙂 Protože i ti
nejzatvrzelejší klasici se se mnou svezou na vlně přítomného okamžiku.
Dovzděláváš se průběžně ve svém oboru?
A případně jakými směry se vydáváš?
Řekla bych, že neustále:-) Jsem ráda za každého, kdo sdílí své zkušenosti a myšlenky.
Nemusí to být vždy přímo lidé z oboru, nikdy nevíš, kdo Tě může inspirovat. Moc ráda
sleduji kolegy či odborníky z příbuzných oborů, kteří sdílí svou práci formou rozhovorů, fotek
i videí, či mi o tom vyprávějí. Zajímá mě, jak o své práci přemýšlí a jak konkrétně pracují.
Čerpám z jejich práce.
Když něco nevím, dohledám si to, zeptám se na to.
Mám ráda časopis Umění fyzioterapie.
A pokud bych měla zmínit něco konkrétního a hmatatelného, tak jsem prošla klasickou
školou sportovní a rekondiční masáže, prochroupala jsem se prvním ročníkem fyzioterapie.
Můj pevný základ tvoří i předchozí vzdělání ve speciální pedagogice, zájem o psychologii a
psychoterapii.
Čím dál tím bližší mi jsou nesilové přístupy jako je fyzioterapie funkce, Feldenkraisova
metoda. Poslední měsíce si hodně ujíždím na myofasciálním přístupu. Všechny poskytují
jemné propojení s klientem, mapují celkovou situaci v kontextu jeho momentálních potřeb.
Obecně mě zajímá jemné objevování příčiny nesouladu, se kterou můj klient přichází.
Každou další masáží objevujeme možné souvislosti duše a těla v kontextu jeho současného
životního rytmu.. Citlivě tak volím vhodný průběh, který bude sedět danému člověku a o
který se v daný moment mohu nejlépe opřít já sama. Objevování mého masérského “stylu”
tak nikdy nekončí.
Rozhovor: Anna Hau
