Ondřeje znám skrz reality.
A taky skrz rodinná focení.
A taky skrz to, že jeho vysoká citlivost je něco, co je mi tolik blízké, a velmi často se s ní u Srdcařů tělem i duší, setkávám.
Takže, až jednou vyhraju někde několik desítek milionů, on bude určitě ten, na kterého se obrátím a své sny a potřeby, na poli nemovitostí, na něj vysypu.
Ondro, díky, že se toho nebojíš a i ve světě, který se zdá pro citlivost necitlivý, Ty v něm záříš.
Na první pohled by se mohlo zdát, že vysoká citlivost je při práci realitního makléře nevýhoda. Ale to by byl velký omyl. Ondřeje mají jeho zákazníci rádi právě proto, že je empatický a umí pochopit jejich potřeby. Taky je to velký profík, vystudoval stavařinu a dovzdělává se i v právní oblasti. A navíc se s ním skvěle povídá. Prostě a jasně Srdcař!
Jak jste se dostal k práci realitního makléře?
Začínal jsem v bance jako odhadce nemovitostí. Oceňoval jsem nemovitosti ve všech segmentech – komerční i rezidenční. Po čase jsem ale už neměl kam růst. A taky jsem měl pocit, že odhadcovská práce je hodně o nemovitostech a ne o lidech. Musíte mít totiž velký odstup od klienta, od jeho příběhu a být co nejvíc nezávislý. Vlastně si s ním ani nemůžete dát kávu. Hrozí tam podjatost. V téhle práci taky byla jen část toho, co mě zajímá. A postupem času mě víc a víc lidí oslovovalo na různé konzultace nebo mě žádali o radu nebo pomoc s pronájmem či prodejem.
Vzniklo to tedy organicky z původní práce.
Dělal jsem to nejdřív tak volnočasově a z radosti. Potom jsem zjistil, že mě to těší a baví. A byly v tom pro mě nejen peníze, ale i spokojení klienti. Reference od spokojených klientů jsou pro mě moc důležité. To je to, co zahřeje, když máte zrovna den blbec. Takže jsem se tak plynule překlopil z odhadce do realitního makléře.
Sám o sobě říkáte, že jste introvert. Ale mě přijde, že vám v té původní práci chyběl kontakt s lidmi.
Je to tak. Jsem sice introvert, ale v mojí profesi je typická interakce jeden na jednoho a to je to, co mi vyhovuje (smích). A co mi chybělo. Jsou samozřejmě i výrazně složitější zakázky, kde třeba jednám s manželským párem a každý tam tak má lehce jiné představy a potřeby. Nebo u spoluvlastnictví, kde každý spoluvlastník má trochu nebo úplně jinou představu. Ale i s tím si umím poradit. Popřípadě doporučím mediaci.
Mně přijde váš přístup velmi sympatický. Jsou v něm obsaženy jak individuální zaměření na klienta tak profesionalita. Už od začátku to byla vaše vize? Osobní makléř, který je vysoce profi. Ono se to zdá jako norma, ale po mých osobních zkušenostech to tak často není.
Já jsem vystudoval stavařinu a jsem, jak se říká, technický typ. Odbornost je takové moje primární nastavení. Pak jsem ale zjistil, jak osobně tak přes informace z mého okolí, že na trhu chybí tato kombinace. Nemovitost je jedna věc, ale co potřeby a představy zákazníků?! Na ty se nikdo moc neptal. Došlo mi, že tohle je ta přidaná hodnota. Nemovitost je jen špička ledovce. To je stavba, která je zapsaná v katastru. Je vlastně jednoduché ji převést. Ale upéct k tomu ten prodej, to je to podstatné. Lidé se často nacházení v jakési “změnové” životní fázi, která pro ně může být hodně složitá. Typicky se třeba rozcházejí nebo jim někdo umřel. A tam já zapojuji svoji druhou empatickou část. A funguje to.
Je moc hezké slyšet, že vidíte i ty příběhy a lidi za těmi domy nebo byty.
Pro mě to bylo objevení nějaké celistvosti. Můžu dát prostor oběma svým částem. Můžu zapojit svoji vysokou citlivost. Dřív jsem měl naopak pocit, že to do mé práce nepatří. Ale díky tomu je můj přístup celkem unikátní. A potvrzuje mi to i zpětná vazba od klientů.
Vlastně někdy fungujete jako kouč nebo terapeut.
Teď mi jedna moje klientka, která je v náročné životní situaci, děkovala, že ji provázím procesem koupě a že to má s kým sdílet. A říkala, ať si vystavím fakturu na koučovací práce (smích). Tak jsem se smál, že na to živnosťák nemám. Někdy ale doporučím spolupráci s nějakým specialistou, třeba zrovna koučem. Nebo jim to navrhnu jako možnost.
Koupě nebo prodej nemovitosti je většinou dost zásadní životní rozhodnutí.
Právě proto jim občas navrhnu spolupráci s nějakým profesionálem. Občas totiž klienti ještě nejsou tam, kde by kvůli prodeji/koupi nemovitosti měli být. Nejdřív je potřeba srovnat si v hlavě to, co v životě chtějí. Pak až je dobré s nemovitostí nakládat.
Pak jsou ale i makléři, kteří to nedělají úplně profi. Máte pro nějaké tipy, jak takové makléře poznat?
Upřímně je to velmi těžké. Já se někdy klientů ptám, jak si vybírají makléře nebo jak si vybrali právě mě. A i já s tím občas zápasím, když potřebuji klientům doporučit někoho, kdo prodává nemovitosti v jiném kraji. Dobří makléři mají většinou dost práce. Takže jedním z ukazatelů jsou reference od zákazníků. Neměl by mít ale práce zase moc, pak nebude dostatek času na nového klienta. Pak je důležité podívat se na spádovost, aby makléř dobře znal lokalitu, ve které se nemovitost nachází.
Co děláte proto, abyste byl stále IN ve světě realit?
Vzdělávám se a vzdělávám se rád. A dneska je těch možností opravdu hodně. Teď nedávno jsem byl zrovna na realitní roadshow. Hodně se snažím dovzdělávat v legislativě. Nejsem právník, mám nějaké právní minimum, ale množství právních záležitostí, které je potřeba znát, je obrovské.
A taky jsem rád za kohokoliv, kdo je ochoten sdílet svoje know-how. Takže si vždycky ze školení něco nového přinesu. Jsem také členem Realitní komory a ta pořádá pro makléře různá školení. Jelikož nejsem členem žádné franšízy, dává mi to pocit, že nestojím stranou dění v realitách (smích).
Vzhledem k tomu, jak neustále rostou ceny realit, dává smysl čekat na to, až půjdou dolů? A stane se to někdy? Nebo je lepší koupit nemovitost co nejdřív?
Když to nasedá na potřebu klientů a mají třeba volné zdroje, tak je nejlepší kupovat hned. Ale určitě není potřeba se trápit, že dělám něco špatně, když nemám čas ani prostředky nakupovat zrovna teď. Ale obecně jsme prostě součástí nějaké západní ekonomiky, která má sice cykly, ale nastavená je růstově. Takže není dobré se ohlížet deset nebo patnáct let zpátky a být smutný, že mi něco uteklo. A jestli někdy ceny půjdou dolů? To je jedna z nejčastějších otázek. A taky je to otázka do věštecké koule (smích).
Pak jsou tady ale lidé, kteří si třeba vlastní bydlení dovolit nemohou, ale nějaké prostředky mají a chtěli by je investovat. Je něco, co byste jim doporučil?
Zrovna minulý měsíc jsem tu měl klienty, kteří měli nějaké své prostředky. Po prozkoumání jejich zakázky jsme zjistili, že vlastní bydlení pro ně úplně reálné není. Že by to pro ně bylo příliš náročné. Takže jsme dospěli k plánu B. A tak si ze svých peněz pořídili investiční garsonku v Berouně. Ta jim bude generovat peníze a oni zůstanou ve stávajícím bydlení. Což považuji za velmi výhodné – za prvé ty peníze generují další peníze a za druhé vám takový byt dává jistotu. Kdyby bylo nejhůř, tak se tam vždy můžete nastěhovat. Případně ho s nějakým doplatkem vyměnit za větší. Upřímně, dnes je velmi obtížná situace pro pořízení prvního bydlení. Koupit byt nebo dům ze dvou příjmů je velmi náročné.
Stále tedy platí, že koupě nemovitosti je jedna z nejlepších možných forem investování?
Určitě.
Je tedy lepší vzít prostředky, které mám v současnosti, a koupit třeba výše zmiňovanou investiční garsonku. Nebo deset let šetřit a pak si koupit něco většího? Za mě je lepší ta první varianta. Ale je to tak doopravdy?
Generace našich rodičů byla nastavená na šetření. I já jsem v tom vyrostl. Dneska ale ekonomika funguje jinak. A vidím to u klientů. Našetřit opravdu není jednoduché a často to nedopadne dobře. Naopak se jim zdroje v čase znehodnocují a paradoxně čím déle šetří, tím víc se jim možnost něco pořídit vzdaluje. Jsou lidé, kteří šetřit umí, ale je k tomu potřeba velké erudice, abyste své prostředky zhodnocoval aspoň pěti procenty ročně. To už je vlastně skoro profesionální záležitost.
A teď zpátky k Berounce. Proč jste si jako své sídlo vybral Řevnice?
Protože tady žijeme. Jsme tu od roku 2018, co se nám narodil syn.
A co tu máte nejradši?
Já mám rád obzory. Bydlíme za řekou, takže koukáme na Hřebeny. A pak mám rád přírodu, jsem nadšený z toho, jak je tu krásná. Jsem nadšený, že máme Brdy před domem a Český kras za domem (smích). Je taky je tu příjemná atmosféra k životu a moc milí lidé.
Rozhovor: Silvie Holečková