Známe se už fůru let.
Maitrea, ženský kruh, moje vášeň pro knihy W. Nellese, několik mých osobních návštěv u Tebe na konstelacích.
Tvá citlivost, jemnost a pevná upřímnost, byly vždy tím kořením, které mě k Tobě lákalo na absolvování vlastní práce či na důvěru v ženském kruhu. Protože bez té důvěry si nedokážu představit blízkost ani dotek s vlastní duší.
A možná právě proto, že nejsem žádnej velikej fanda rodinných konstelací, potřebovala jsem někoho, jako jsi Ty. Ty jsi mojí nedůvěru dost nahlodala a tak trochu i zlomila.
Právě díky Tvému osobnímu přístupu, jsi pro mě Srdcař každým coulem.
Petí, děkuji, že si čas od času s Tebou mohu povídat a cestách a poutích, o naší vzájemné citlivosti jako daru a že mohu z povzdálí sledovat, kam jdeš a kudy tam jdeš.
Péťo. Co bys ráda v Srdcařích pověděla sama o sobě? Jakou by sis ráda položila otázku?
Jsem lektorka seminářů konstelací a průvodkyně sebepoznáním a osobním rozvojem.
Kdybych si položila otázku, jak jsem se ocitla tam, kde jsem, byla by to asi hluboká touha
po poznání, poznání, co je „za”. Za tím běžným, každodenním, povrchovým. Studovala
jsem jazyky a po studiích docela hodně cestovala a hnala mě touha poznat, nejdřív co
nejvíc zemí, jazyků a kultur. Viděla jsem, že je možné se na realitu dívat skrze brýle
vždycky daného jazyka, kultury. A začalo mě pak zajímat, co je za tím, co je ta esence,
která je lidem společná – nepodmíněná prostředím. Ten prostor duše, jejíž odstín je u
každého trochu jiný, ale přesto vyvěrá ze stejného zdroje.
A pak, tak jak šel život a já nedostala vždycky to, co a jak jsem si představovala a některé
zkušenosti docela i bolely, jsem zkrátka hledala cestu, jak se s tím vypořádat, jak to
přijmout a vzít jako příležitost. Hledala jsem něco, nějaký přístup, co bude fungovat
opravdu udržitelně, ne jen jako dočasná úleva. Postupně pak přirozeně něco, co i ostatním
lidem přinese hluboké uvolnění, osvobození a mír se sebou, se svým životním příběhem.
A to jsem postupně našla v konstelacích a LIPu.
Co je LIP, pro mě, pro člověka, který vůbec neví? A jaká byla Tvoje cesta od
rodinných konstelací? Jak začala tvá cesta konstelací a jak dlouho už trvá? Jaké
dovednosti a směry při konstelacích uplatňuješ? A jak jsi poznala, že tvoje srdce
nejvíc hoří pro tento druh terapie?
Zkratka LIP je z německého slova Lebensintegrationsprozess, překládáme to jako Proces
životní integrace, ale protože to zní kostrbatě a zdlouhavě, používáme prostě zkratku
„LIP”. Je to nový konstelační formát, takové rozšíření nebo další vývoj rodinných a
systemických konstelací. Ke konstelacím mě to intuitivně přitáhlo v roce 2006, když jsem
po návratu z cest po světě navnímávala, kudy má cesta vede dál. Přitáhla si mě bytostná
zemitost práce s rodinnými kořeny, uznání toho, odkud a z čeho pocházíme. A pak jsem
se, ještě během času, kdy jsem byla ve výcviku rodinných konstelací, setkala jako
tlumočnice s Wilfriedem Nellesem, jehož kniha byla předtím prvotním impulzem zájmu o
konstelace. Sedla mi jeho dynamická osobnost a to, že už tehdy vnímal, že rodinné
konstelace nejsou konec příběhu a je dobré se podívat, kam se chtějí vyvíjet – zaměřit
fokus na sebe jako dospělého člověka a to, kým jsem nad rámec své rodinné historie,
svých rodinných podmínění. A tak se, hodně ve zkratce, zrodil LIP.
Díváme se tam z místa dospělého na své předchozí žívotní fáze, které nám zastupují
zástupci. Nic neměníme, jen se díváme, co je potřeba naplno uvidět a uznat – někdy to
může být ještě stará bolest, někdy naše vlastní dary a jedinečná esence, o které mluvím v
první otázce.
Není to ale zdaleka jen konstelační formát, ale celý nový psychologický koncept. Nelles
vytvořil 7-stupňový model, jak se naše vědomí vyvíjí během našeho lidského života od
embrya po stáří, ale i jako kolektivní vědomí lidstva, od pravěku po současné moderní
vědomí.
Baví mě nacházet pořád nové souvislosti – jak je třeba i naše osobní vědomí ovlivněné
vědomím naší doby. Poodstoupit si a podívat se, co je vlastně to současné vědomí, v
kterém žijeme jako ryby v akvárku, které si ani neuvědomují, že v nějaké vodě jsou. Co
jsou ta současná přesvědčení a imperativy, které si přenášíme i do postoje sami k sobě?
A i proto jsem u LIPu zakotvila, protože mi přijde, že je důležité do seberozvoje a
sebepoznání zahrnout i tuhle souvislost a nabídnout duši rovinu, která to současně
převládající vědomí přesahuje a tím pádem je schopna ji vyvést dál, z toho ven.
A tady navazuje LIP na hlavní princip rodinných konstelací: že se v životě mohu pohnout
dál a najít klid, až když bezvýhradně přijmu svou minulost – tu rodinnou, ale i tu svou
osobní, ve svém vlastním příběhu. Pak jsem volná a můj život přestává být opakováním
minulosti, ale začne ke mně jakoby přicházet z budoucnosti.
Jaká témata jsou ta se kterými klienti za Tebou nejčastěji přichází a jaká je Tvá
nejsilnější kvalita se kterou k nim přistupuješ?
Témata jsou různá, od různých opakujících se nekonstruktivních vzorců, zdravotní
symptomy, přes nespokojenost ve vztahu, v práci. Hledání něčeho hlubšího ve svém
životě, hlubšího kontaktu sama se sebou, s něčím, co nás přesahuje, touha naplnit svůj
potenciál. A touha najít mír se sebou.
Klienti mi říkají, že jim hodně pomáhá moje velká jemnost, citlivost, empatie, receptivita, a
zároveň jasnost a přímost. Myslím, že na mých dlouhých sólo putováních přírodou Nového
Zélandu a Himalájí jsem si rozvinula dar nezaleknout se (své vlastní) temnoty, umět (sám)
projít temnými zákoutími duše, přijmout je. A možná, že kus téhle schopnosti proudí i do
mé práce.
Zároveň v poslední době cítívám čím dál větší pokoru, když jsem svědkem nejrůznějších
nelehkých životních příběhů, které mi lidé svěřují do rukou.
Kdo a co Tě na cestě LIPu ovlivnilo?
Nejvíc určitě jeho tvůrce W. Nelles, ale pak rozhodně další kolegové z partnerských Nelles
Institutů. Třeba Ruedi Eggerschwiler ze Švýcarska, který do LIPu přináší své 30-leté
zkušenosti se zenovou meditací, velkou citlivost a intuici kombinovanou s mužskou silou a
jasností. A velkou inspirací a radostí jsou i ženské kolegyně, které zase LIP uchopují skrze
své ženské životní zkušenosti a perspektivu. Vůbec je skvělé, jak je práce každého z nás
zabarvená našimi osobnostmi, jedinečnými životními příběhy a backgroundy.
Úskalí, kterými si procházela/ procházíš, když se držíš volby tvořit srdcem?
Jedno z těch, které mě na začátku provázelo asi nejvíc, byl pocit nepochopení, nepřijetí
nebo i konkurence od zbytku české konstelační scény. Ale tak to je asi ve všech oborech,
v tom není LIP a konstelace nijak jedinečný, a mezitím už si s tím nelámu hlavu.
Kde jinde ještě ve svém životě tvoříš či žiješ srdcem?
Určitě když tančím. Vrátila jsem se po letech k tanci, kondička sice ještě trochu pokulhává
:-), ale nesmírně mě to naplňuje a dobíjí energií.
Jinak miluju hory a přírodu a své sólo toulky v ní, cestování a svou samotu a ticho, do
kterých se nořím napojit sama na sebe a svoje vnitřní vedení.
A co se tvorby týká, tak se ve mně otevírají vrátka také k více rituální práci – vedení
ženských předporodních, předsvatebních, svatebních, a dalších rituálů. Tam se kus mě cítí
hodně „doma”.
